Česká hra o agenta v eurozóně

PRAHA/BRUSEL O Euroskupině (Eurogroup) jsou v unijních smlouvách pouhé čtyři řádky, navíc dodané formou přílepku. Přestože jde o neformální uskupení ministrů financí zemí platících společnou měnou, ovlivňuje skupina jednající za zavřenými dveřmi směřování celé EU.

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) se teď exkluzivní VIP klub rozhodl dobýt zadními vrátky. A začal lobbovat na nejvyšších místech. Na středečním jednání v Salcburku oznámil francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi, že Česko nechce zůstat stranou a usiluje o získání pozorovatelského statutu v Euroskupině.

Do Prahy se Sobotka vrátil s dobrým pocitem. „Reakce byla velmi pozitivní a zapadá do Macronovy představy o navázání užších vztahů se zeměmi, které stojí mimo eurozónu. Přeje si, aby byl podobný status doprovázen trvalým dialogem právě se státy, které společnou měnou neplatí,“řekl LN Aleš Chmelař, státní tajemník pro EU.

Snaha o získání křesla přísedícího, který by mohl chodit na schůzky Euroskupiny, vyplývá ze strategie, kterou kabinet schválil v červenci. Nikoliv přímo na vládě, ale v rámci výboru pro EU, kam kromě ministrů patří třeba také hradní kancléř Vratislav Mynář nebo guvernér České národní banky Jiří Rusnok.

Co nabídneme?

Česká snaha o otevření zadních vrátek do klubu eurozóny má ovšem povážlivé mezery. Vláda sází na to, že se připravují nová pravidla pro fungování Eurogroup, která by byla detailnější než jen vágní čtyři věty přidané na konec Smlouvy o fungování Evropské unie. Úprava smluv by si vyžádala souhlas všech členských zemí, tedy i Česka, které by teoreticky mohlo změny blokovat, dokud se pro něj nenajde pozorovatelské místo.

S žádnou nabídkou, kterou by kabinet použil jako vyjednávací protihodnotu, Česko dosud nepřišlo. Alespoň ne veřejně.

„Proč by nás tam měli chtít, když nic nenabídneme? Pozvání ke stolu je třeba si odpracovat,“myslí si Chmelařův předchůdce na postu „pana Evropy“Tomáš Prouza.

Podobně se na svém twitterovém účtu českému nápadu podivil také Milan Nič, ředitel Středoevropského institutu pro politiku. „Co mohou Češi na oplátku nabídnout?“napsal poradce slovenského prezidenta Andreje Kisky.

Jeden z českých expertů na eurozónu, který si nepřál být jmenován, volil pro LN ostřejší slova. „Nic pozitivního v tom není, jen vydírání, které nic nepřinese. Navíc to proběhlo bez konzultace s ostatními zeměmi, které euro nepřijaly,“domnívá se.

Získat pozorovatelské místo by znamenalo zápis do análů EU. Dosud se to totiž žádné členské zemi Unie nepodařilo. Blízko byla v roce 2011 Velká Británie. Ovšem tam byl princip opačný – eurozóna chystala záchranné mechanismy, které měly překonat finanční krizi, a Londýn chtěla přizvat sama.

Českou snahu o získání místa pro svého „agenta“za jinak zavřenými dveřmi jednání klubu eurozóny kupředu nakonec neposouvá ani Macronova pozitivní reakce. Francouzi totiž už jednou pozorovatelské křeslo Česku slíbili. A nakonec z toho nebylo nic.

Premiér začal lobbovat o status pozorovatele v Euroskupině. Se stejným požadavkem kdysi pohořel Mirek Topolánek.

Sarkozyho příslib

„Podařilo semi prosadit naši pozorovatelskou roli,“oznámil v listopadu 2008 tehdejší premiér Mirek Topolánek krátce poté, co se vrátil z návštěvy Elysejského paláce, kde ho tehdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy pochválil za „rozumnou evropskou politiku“.

Bylo to těsně před předsednictvím Česka v Radě EU a Topolánek si od Sarkozyho přímluvy sliboval, že získáme pohled do zákulisních jednání o budoucnosti měnové unie. Jenže nakonec se v roce 2009 přímo na jednání Euroskupiny žádný český zástupce neobjevil. Topolánkovy ambice zchladil tehdejší šéf uzavřeného klubu eurozóny Jean Claude Juncker. Do Prahy diplomatickými kanály vzkázal, že Euroskupina zůstane návštěvníkům zvenčí uzavřena.

Komentář k tématu čtěte na straně 8