Bajkal zabíjí člověk i příroda
BAJKALSK/PRAHA Devět kubíků odpadků vytáhlo ze dna Bajkalu letos na jaře 22 ekologických aktivistů, kteří se na pouhou hodinu ponořili pod hladinu nejstaršího a nejhlubšího jezera na planetě Zemi. Našli na dně spoustu kovového šrotu i nepotřebné domácí spotřebiče. Tři měsíce po této akci se iniciativy za záchranu Bajkalu chopil sám ruský prezident Vladimir Putin. I když experti upozorňují na to, že je trochu pozdě a že 30 milionů let staré jezero už nikdy nebude dokonale čisté, je třeba zachránit to, co ještě zachránit lze.
Šroubatka a sinice
Nepřátel má Bajkal hned několik. V první řadě to jsou turisté, podni- katelé, investoři, zkorumpovaní úředníci a zelené vodní rostliny. S těmi bude boj ještě obtížnější než s různými byznysmeny, kteří plánují na břehu Bajkalu realizovat nejrůznější stavby, například velkou plnírnu na pitnou vodu. Na jednom z hlavních přítoků Bajkalu – řece Selenze – má zase stát hydroelektrárna, která se ekologům také nelíbí. Vedle toho hladina Bajkalu vytrvale klesá. Hnijící zelené rostliny doslova dusí vše živé ve vodě, jíž ubývá. Šroubatka, vláknitá zelená řasa, na rozdíl od ryb a jiných živočichů zařadila do svého jídelníčku odpady po lidské činnosti. Pokrývá kilometry vodní hladiny, zachvátila téměř 50 procent břehů. Bajkal už není modrým jezerem, ale černou, depresivně temnou vodní plochou.
Průmyslové znečištění jezera šroubatce spíš prospívá než škodí. Z 29 čističek v současnosti částečně fungují jen dvě. Ostatní jsou buď vyřazeny z provozu pro havarijní stav, nebo se sice tváří, že pracují na plné obrátky, ale s čištěním odpadních vod to nemá nic společného. Asi nejhorší je situace v Severobajkalsku. Do městské kanalizace jsou vypouštěny i odpady z místního železničního depa. Mezi nimi i vysloveně jedovaté látky, které se přes nefunkční čisticí systémy dostávají do Bajkalu.
Do letošního jara ale stav, který zapříčinila dílem přirozená evoluce a dílem člověk, nikoho z vysoce postavených ruských politiků příliš nezajímal. Rusko se stále pyšnilo tím, že má na svém území „nejčistší přírodní vodní nádrž světa“, i když realita byla už dlouho poněkud jiná. Teď je to vědec- ky potvrzeno: za posledních deset let se počet ryb v Bajkalu snížil čtyřikrát. Hlavním viníkem je řasa, která si tady spokojeně hnije. V některých místech ekologové našli až 90 kilogramů šroubatky na metru čtverečním. Naopak houbovci, drobní jednoduší živo- čichové, kteří měli neocenitelné zásluhy na čištění vody jezera, hynou. Když vědci letos odebírali vzorky z kamenů pokrytých řasou, našli ještě něco velmi znepokojivého – sinice, latinsky Cyanobacteria. Některé z nich jsou jedovaté jak pro ryby, tak pro člověka. Podle jedné z hypotéz řasa stimuluje rozvoj sinic, což není pro Bajkal vůbec dobrá zpráva.
Vědci tuto novinu počátkem letošního srpna sdělili i prezidentu Putinovi, kterého na břehu jezera vysadil vrtulník. Putin vypustil do jeho špinavých vod potěr, a protože je mužem činu a většinu problémů řeší jediným telefonátem, udělal to tak i nyní – okamžitě přikázal generální prokuratuře, aby prověřila, zda vůči jezeru někdo nepáchá zločin. „Bajkal je naše pýcha a zároveň velká zodpovědnost,“uvedla hlava státu. Ochranu unikátního přírodního jevu vyhlásil za vládní prioritu.
Obnova potrvá 60 let
Vědci poukazují na to, že Bajkal není v krizi sám. Všechny světové uzavřené vodní nádrže se pomalu, ale jistě mění buď v obří kaluže plné bahna, nebo soli. Dělo by se tak údajně i bez vlivu člověka na přírodu. Nicméně lidská činnost rychlost zániku přírodních vodojemů značně urychluje. „Bajkal je nemocný. A ta nemoc je vel- mi vážná,“říká Oleg Timoškin, šéf biologické laboratoře Limnologického institutu ve filmu, který nedávno odvysílal televizní kanál Kultura, a vyvolal tak šok v ruské veřejnosti. Ta si Bajkal stále představovala jako blankytně modrou chloubu Sibiře. Vědec přiznává, že změny takového rozsahu a probíhající takovým tempem ještě nikdy nikde nepozoroval. Dramaticky se totiž barva vody Bajkalu začala měnit teprve před sedmi lety.
I když v roce 2013 byla uzavřena nechvalně proslulá celulózka, jeden z největších znečišťovatelů Bajkalu, stav vody se příliš nezlepšil. Ročně jezero navštíví milion lidí, po kterých zůstanou hromady odpadků. Z obcí a měst na břehu stále vytékají do jezera splašky.
Recept, jež má Bajkalu navrátit modrou barvu, je prý vlastně celkem jednoduchý a poté, co se do věci vložil prezident Putin, i snadno uskutečnitelný: stačí zamezit tomu, aby lidé do Bajkalu vypouštěli špinavou vodu, omezit pohyb turistů na březích a donutit občany, aby přestali do vod jezera vyhazovat vše nepotřebné. Ruští ekologové odhadují, že k tomu, aby Bajkal zase zazářil modře, pak bude potřeba zhruba 60 let. Rozhodně to ale bude už v úplně jiném volebním období.
Nejhlubší jezero světa umírá. Do role hlavního záchranáře se pasoval prezident Vladimir Putin. V srpnu vypustil do špinavých vod potěr lososovitých ryb a na břehu Bajkalu občanům sdělil, že možná bude kandidovat i v příštích volbách. Vědec Oleg Timoškin přiznává, že změny takového rozsahu a probíhající takovým tempem ještě nikdy nikde nepozoroval. Barva vody Bajkalu se totiž začala měnit teprve v roce 2010.