Pan král Pelikán
Starou evropskou pohádku o chytré rybářově dcerce zdatně zpropagoval Jan Werich ve své sbírce Fimfárum vyprávěním o Zdeničce, z níž se stala královna Koloběžka První. Rybářova dcera Zdenička zvládla princovo zadání, ať „přijede-nepřijede, obutá-neobutá, oblečená-neoblečená, učesaná-neučesaná a přinesla dar-nedar“. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán zkouší to samé, leč nemá talent budoucí královny Zdeničky.
Malé připomenutí. Pan Pelikán počátkem týdne prohlásil o policejní žádosti o vydání poslanců Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka doslova: „Jediným možným důvodem pro žádost o vydání, podanou několik týdnů před volbami, může být ovlivnění těchto voleb. V tom má Andrej Babiš nepochybně pravdu.“Prásk ho. Tedy ne že by si to samé co pan Pelikán nemyslelo hodně lidí, nejen příznivců hnutí ANO, ale pokud zpochybňuje práci policie ministr spravedlnosti, co si o ní mají myslet neprivilegovaní občané?
I proto se ministr snažil, aby rozhovor v týdeníku Respekt nevyšel: „Vyslovuji v něm svoje osobní názory, za nimiž si sice stojím, jsem ale zároveň přesvědčen, že bych je ve své současné roli veřejně prohlašovat neměl.“Výzvami k rezignaci se zahltil nejen web. Je samozřejmě vtipné, pokud slyšíme výzvy k odstoupení Pe- likána od lidí, kteří v případě Alexandra Vondry a jeho ProMoPro říkali „přece nebudeme odvolávat ministra kvůli 350 milionům“, ale ten názor má svou váhu. Respektive jinak: každý ví, že Pelikán pár týdnů před volbami neodstoupí, nota bene když říká to samé co jeho partajní šéf i většina jeho voličů. Ale každý by měl vědět, že takhle ministr spravedlnosti mluvit nemá a nesmí. Když politik podrývá důvěru v právní stát, je to zlé (ačkoli u nás běžné). Ale pokud tak činí ministr vnitra či spravedlnosti, je to skutečný malér.
Tragédie Roberta Pelikána je pak tady: on to všechno ví a plácá se v tom jako nudle v bandě.
Pořádný populistický politik se samozřejmě rád pustí do policie, obzvláště rétorikou kdo ví, jak to bylo či něco tady smrdí – to jsou všechno pohledy, které zdejší populaci obzvláště vyhovují. Ideální téma pro lídry, jako je Miloš Zeman či Andrej Babiš, přičemž v dresu toho druhého se mladý ambiciozní právník stal ministrem spravedlnosti. A v tom je právě potíž.
Robert Pelikán chce být zároveň dobrým stranickým politikem, jenž hájí svého šéfa, a zároveň chce být respektován v justici, přičemž mezi právníky takovýmito výkřiky okamžitě narazil.
Když politik podrývá důvěru v právní stát, je to krajně nemilé (ačkoli u nás bohužel běžné). Ale pokud tak činí ministr vnitra či spravedlnosti, je to skutečný malér.
Chlívek málokdy dává pacholkovské rady, ale tady učiní výjimku: Drahý pane Roberte, musíte si vybrat. Jednou a touž zadnicí nemůžete sedět na židli populisty typu Zemana a zároveň na sesli ctihodnéhoministra spravedlnosti (jako byl nedávno zesnulý doktor Čermák). Určitě to umíte říci i latinsky: Třetí cesty není.