Drahoš je velmi vhodný kandidát
Energetika je mou srdeční záležitostí, konstatuje Dana Drábová. Hovoří o budoucnosti jádra, ale i o radách prezidentským adeptům
Rvát peníze do jaderných zbraní v rozmezí let 1950 až 1965, se vybíraly různé koncepty, jak pomocí štěpné reakce získat teplo a jak se z něj dopracovat k elektřině. Zkoušely se různé kombinace paliva, chladiva a moderátoru. Kombinace měly ukázat, jak je na tom který koncept ze tří hledisek: jednak vždy prvořadé bezpečnosti, jestli je možné vyrobit dostatečně kvalitní komponenty a kolik to bude stát, kdy se zaplatí. Z toho vyšly jako vítězové reaktory chlazené a moderované lehkou vodou a zejména ty tlakovodní. K nim patří i našich šest, což jsou reaktory z jasně nejúspěšnější rodiny: jak z hlediska bezpečnosti, tak ekonomiky. vskutku nasytil, protože se ukázalo, že II. generace bude mít delší životnost, než se předpokládalo – místo třiceti čtyřiceti let se dostaneme možná až na šedesát. Takže o tu další, evolučně vylepšenou III. generaci nebyl takový zájem. Dnes se staví generace III+.
To už bude III+. Ale nebojte se, z původní otázky, co se čeká od generace IV, jsem neutekla. Od vybrání vítěze původní prototypové generace až po generaci III+ to byla opravdová evoluce, jenže už začala narážet na své meze. To, co šlo výhodně vylepšit, se už stalo. Jakékoliv další zlepšování přestává být ekonomicky únosné. Ve vyspělých zemích jsou dvě možnosti.
Buď se rozhodneme, že poslední generace je dost bezpečná, spolehlivá a udržitelná a zůstáváme u III+, anebo se řekne: evoluci opusťme a nastartujme něco nového, IV. generaci, která se vlastně vrací k prototypům z padesátých let minulého století, jež byly tehdy shledány jako sice perspektivní, ale technologicky příliš složité. Jde o rychlé množivé reaktory, což je koncept založený na štěpení rychlými neutrony.
To by přineslo oproti těm pomalým možnost štěpit nejen uran 235, ale také uran 238 nebo thorium, takže by se jednalo o lepší využití paliva. Pokud ho dnes máme na 200 let, u IV. generace by šlo až o desetinásobnou dobu!
Ano, baví mě to. Své doktorandy teď momentálně nemám, ale ke státnicím docházím, zkouším je...
Nejsem. Když už se člověk dopracuje díky umu a píli takhle daleko, spíše se snažím zjistit, jak uvažuje, než abych ho na něčem „drezírovala“. Neřekla bych, že jsem hlavní expertkou, ale jsem jim konzultantkou, ano.
To je moje srdeční záležitost, energetika! Je to tak strategická věc, takový motor života celé společnosti, že komukoliv, kdo se jí chce seriózně věnovat a vyslechnout si můj názor, jsem ochotná jej poskytnout – pakliže se s ním tedy hodnotově alespoň trochu sejdu. Pak jsme si to vysvětlili.
Profesora Drahoše znám z jeho působení jako předsedy Akademie věd. Byl úspěšným předsedou, dokázal ji stabilizovat a udělat i patřičné změny. V důležitých chvílích je to dostatečně rozhodný člověk, při jednáních nejen o rozpočtu projevoval vždy dost noblesy, ale na druhou stranu to také není žádné „ořezávátko“. Pro mne je to velmi vhodný kandidát na prezidenta. Čím dál víc totiž nabývám dojmu, že je potřeba tento post trochu zbavit aury „tatíčka na Hradě“z dob prezidenta Masaryka. Doba se změnila a my potřebujeme spíše civilního prezidenta. Myslím si, že to by Drahoš i někteří jiní adepti asi zastali.
Ale to bylo před mnoha lety, když byl premiérem! Na rovinu řeknu: naivně jsem si myslela, že pan prezident udělá analogii toho, co udělal coby premiér ČR, tedy že odejde na vrcholu... Mým přáním, pokud jsem v tomhle nějaké měla, bylo, aby někdy v březnu, když si na Hrad sezval své přátele, jim řekl: „Vidíte, dokázal jsem to. Děkuji, ale odcházím na Vysočinu.“
Ne, vylučuji to i do budoucna. Stejně jako parlamentní kandidaturu. To jsou věci, na něž se musí člověk dlouhodobě připravovat, mít pocit, že je to pro něj poslání, a být ochoten tomu přinést i oběti. Svou životní roli vidím jinde, tohle mě neláká. S nadsázkou jsem párkrát řekla, že by mě to zabilo.