Americké sankce brzdí ruský plyn
Blokace plynovodu Nord Stream II po dně Baltského moře z Ruska do Německa je důsledkem nové mocenské osy USA–Polsko
pominula, a to nejen v důsledku nových tranzitních smluv vynucených rozdělením státu v roce 1993, ale i platbou finančních poplatků, a nikoliv naturální dodávkou plynu jako dříve. Takže bychom měli při představě amerického zkapalněného plynu jásat (ale nejásáme). Proč?
Za čtvrté, příčiny hledejme v naší politické i hospodářské podpoře vztahu Ruska s Německem, případně Rakouskem. Připojili jsme se tím k zemím, které kašlou na Ukrajinu. Plyn z nového plynovodu Nord Stream II by tekl přes území České republiky do Německa, Rakouska a Itálie. Co na tom, že již v případě plynovodu Opal jsou smluvní vztahy nastaveny tak, jako by naše území náleželo k Rusku.
Plyn je změřen v Greifswaldu na břehu Baltu, přepraven (zčásti) systémem Opal na naše hranice do německého Obenhau, zde přeprava přechází do režie ruské energetické společnosti Gazprom, aby po více než stovce kilometrů přešel Baltské moře zpět přes německou hranici do Waidhausu, kde jej Gazprom prodá německým obchodníkům.
Naše členství v EU není, jak vidno, na závadu. Jenže: co když vlivem americ- kých sankcí, které jsou zamířeny na projekt Nord Stream II, žádný plynovod postaven nebude? Jak potom naši politici projeví náležitou úctu k východnímu carství? Budou to mít asi těžké.
Osa Washington–Varšava
Zastavím se u vznikající osy Washington–Varšava. Pro Polsko, historicky jednu z nejvíce napadaných evropských zemí, jsou typické mohutné emigrační vlny; buď prchali Židé před Poláky, nebo Poláci před Rusy a Němci. Část Poláků emigrovala do Francie, ale valná většina uprchla do USA. Poláci zde vytvořili v podstatě nejlidnatější exulantskou komunitu, jejíž vliv rostl – vzpomeňme třeba jednoho z nejvlivnějších Američanů polského původu, nedávno zesnulého Zbigniewa Brzezinského.
Na rozdíl od obecné teze „zrádcovských emigrantů, kteří – vedeni pozlátkem shnilého Západu – opustili svou rodnou socialistickou zem“, aplikované u nás, Poláci si svých exulantů považovali. Polské krajanské spolky v USA byly v trvalém kontaktu se svou vlastí a podporovali ji. Říkalo se, že valná většina volnoměnových polských rezerv byla tvořena americkými dolary, které v obálkách zasílali američtí Poláci svým příbuzným. Nevím, říkávalo se to mezi ekonomy.
Evropská unie a mnozí naši politici tvrdě kritizují Polsko za změny spáchané poněkud v rozporu s polskou ústavou. Možná, že Poláky dohnala vlastní liknavost z devadesátých let; reforma soudnictví bývala přece jedním z úhelných kamenů politické transformace. I když jeden z našich nejvýznamnějších soudců před několika lety potvrdil, že i u nás soudní reforma proběhla, a více než 60 procent soudců bylo nových.
Nicméně, jak poté podotkl, vedoucí a řídící posty nadále drželi prověření a spolehliví soudruzi z minula. Snad to matka příroda od té doby vyřešila za nás. Nevím, kolik polských soudců podpíralo či tvořilo bolševický systém. Nebylo to asi výrazněji jiné než u nás. Pokud v Polsku tato situace přetrvává, je třeba ji řešit; nikoli však takto neobratně a za cenu šlapání po ústavě. Byl bych proto mírně opatrnější v odsudku.
Němečtí šejdíři
To však EU není. Tiše jsou přecházeny excesy všech těch Ficů, Zemanů a Orbánů, jen lehce prst se zvedne – a dále ticho po pěšině. Jestlipak to nakonec není tím, že „stará“EU identifikuje Polsko jako pátou kolonu USA, zatímco ta naše, slovenská a maďarská drží pozice páté kolony carské, což nevadí, protože Německo, Francie a Itálie jsou přáteli azbuky a jejích mluvčích. Navíc je Polsko odpůrcem plynovodu Nord Stream II.
Není to pouze kvůli solidaritě se sousední zemí, ale úložná hloubka potrubí je (jistě náhodou) zvolena tak, aby do polského terminálu pro příjem LNG ve Svinoústí nemohly vjet velké tankery. To by sice neohrozilo dodávku kapalného plynu pro Polsko, ale dále na jih do střední Evropy by již dorazit nemohl.
Blokace plynovodu Nord Stream II jako součást amerických sankcí vůči Rusku vychází nepochybně z iniciativy a přání Polska. USA navíc získávají šanci uplatnit na evropském trhu plně konkurenční plyn. A Němci společně s Rakušany zuří. Sliby Gazpromu se tiše rozsypou, žádné slevy, žádné bonusy za to, že politici vyšachovali Ukrajinu i Slovensko. Nesnadno se mi to říká, ale odpovědní němečtí politici, dopovaní bývalým kancléřem Gerhardem Schröderem, jsou šejdíři. Z lidského i evropského úhlu pohledu.
Poslední díl puzzlu
To byl ten poslední díl puzzlu; dnes se již nepředpokládá, ale ví, že Německo dá bezohledně přednost vztahům s Ruskem před čímkoliv jiným. Pokud jeden z politiků běduje, že nové americké sankce mohou mít „nepředpokládatelné důsledky na celou evropskou energetiku“, potom říká: nevěřím těm pitomým Středoevropanům ani nos mezi očima, jediná cesta je obejít novým plynovodem jejich teritoria. Fakt, že od roku 1972 systém plynovodů bez problémů sloužil, jako by nebyl důležitý.
V takto vyhrocené podobě se ještě „válečný“vztah uvnitř EU neobjevil. Členové „druhé kategorie“přece nemohou rušit úlitbu nenasytnému Rusku; čím dál více jsem přesvědčen, že Mnichov je opakovatelný. Pak nás ovšem chraň Pán Bůh. Někdy si těsně před usnutím představuji, jak do ruského přístavu Vyborg vjíždí jedna z pašeráckých lodí a dealer se ptá podloudníka: „Co máš, kolumbijskej koks nebo čínský rolexky?“„Německý roury, německý roury…“
Lze si jen obtížně představit, že protiruské Polsko si bude ve své nové vazbě s USA notovat s proruskými státy Českem, Maďarskem a Slovenskem. To však bude znamenat konec visegrádské čtyřky.