Hi-tech ze Starého bělidla
Nové technologie mohou suroviny kromě otáčení také šetřit přímo ve výrobě. Inženýři si hodně slibují hlavně od 3D tiskáren. Na rozdíl od obrábění totiž komponenty vytvářejí přidáváním, nikoli ubíráním materiálu. Proto méně plýtvají. Airbus takto snížil spotřebu drahého titanu při výrobě součástek do letadel o 90 procent. nají přemýšlet o světě, kde lidé už přestávají chtít další a další.
Proto posouvají nový obchodní koncept ještě o kousek dál. Namísto zboží chtějí nabízet služby. Patrně nejznámější je případ Philipsu, který přišel s programem Pay Per Lux: zákazníkům neprodává světla, nýbrž světlo. Stejné žárovky svítí na stejném místě. Firma se však stará o jejich instalaci, výměnu i placení účtů za elektřinu. Profesionálové umí řídit osvětlení lépe než obyčejný smrtelník, a proto s energií i lampami nakládají efektivněji. Původní motivací byla krize, kterou způsobily nové technologie. Nová LED svítidla mají mnohem delší životnost než tradiční žárovky, takže jich spotřebitelé kupují méně, a výrobcům tak klesá obrat. Proto hledají, čím by výpadek nahradili. Philips objevil příležitost v jiném přístupu ke svému vlastnímu zboží. Dvě třetiny příjmů evropských průmyslových podniků v roce 1995 pocházely z výroby. Předloni to bylo už jenom 56 procent.
Kam bude průmysl kráčet, naznačuje fenomén sdílené ekonomiky. Služby samozřejmě nemusí poskytovat jenom výrobce. Prozatím si lidé navzájem pronajímají pokoje přes Airbnb nebo se vozí s Uberem. Ale musíme kupříkladu všichni opravdu mít každé zařízení do domácnosti? Průměrná domácí elektrická vrtačka za dobu, kdy ji rodina vlastní, vrtá všehovšudy dvanáct minut. Skoro všechen čas stráví ve skříni. Digitální svět otevírá dveře aplikacím, které umožní věci operativně a pohodlně sdílet se sousedy nebo s obchodem o ulici vedle. Korejská metropole Soul má dvacet různých programů, jež v desetimilionovém městě podporují sdílení.
Kupte si kilometry
Průměrný evropský automobil stráví 22 hodin a pět minut z každého dne na parkovišti. Americké kluby sdílených vozů si obvykle vystačí s jedním na devět až třináct domácností. Očividně bychom mohli stejnou službu – dopravit se z bodu A do bodu B – pořídit s mnohem menším počtem aut. Automobilky se chystají, že bodem obratu se mohou stát automatická vozidla. Pokud se sdílený vůz sám přistaví před dům pár minut poté, co si jej přivolám přes mobilní aplikaci, nebudu potřebovat svůj vlastní v garáži. Prodej služeb a sdílená ekonomika se nepostarají, aby suroviny obíhaly kolem dokola. Stejný účel však splní mnohem menší počet výrobků, které z plastů, kovů nebo skla děláme.
Pro průmyslový stát, jako je Česko, je navýsost důležité, jestli se stane popřední součástí nových trendů. Pověst země, která si chytré nakládání se surovinami dala za národní úkol a postavila kolem něj velkou část svého průmyslového rozvoje, mělo tradičně Japonsko. V posledních letech stejným směrem uvažuje také Evropa.
Řada nápadů vposledku vzniká v laboratořích a inovačních centrech firem. Nicméně důležité je také, aby je nasměroval stát. Koneckonců růst recyklace zajistila legislativa, která chtěla po podnicích, aby se postaraly o obaly ze svého zboží. Přiměla je proto vybudovat třídicí programy. Příštím úkolem se patrně stane zboží s delší trvanlivostí, snadno rozebíratelné, opravitelné a recyklovatelné. Většina elektroniky nebo oblečení totiž vydrží kratší a kratší dobu. Průměrné stáří domácích elektrospotřebičů – ledniček, praček nebo televizorů –, jež rodiny v Německu musely vyměnit kvůli defektu, v roce 2013 činilo 150 měsíců. Dekádu předtím to bylo o rok více. Některé prvky vysloveně krátí život: baterie a další komponenty se nedají vyměňovat, citlivé součástky jsou namontované blízko tepelného zdroje. Inženýři mluví o „plánovaném zastarávání“.
Konstrukce je ovšem tou snadnější částí. Digitální ekonomika, prodej služeb nebo nové technologie otevírají nečekané příležitosti, jakkoli slibně ovšem vypadají, hlavně některá technická řešení prozatím došla teprve do fáze laboratorních pokusů či teoretických konceptů. Firmy potřebují vědět, že se pro inovace najde trh. Což v tomto případě často může znamenat, že pravidla budou vyžadovat lepší nakládání se surovinami. V Česku se tak kupříkladu otevírá nový prostor pro spolupráci ministerstev životního prostředí a průmyslu a obchodu, jež tradičně platila spíše za rivaly.
Do dílen v Choisy-le-Roi ročně svážejí desítky tisíc renaultů. Dělníci z nich vyjímají díly, které ještě mohou sloužit. Výsledky jsou slušné: 43 % z hmoty vraků se opět použije.