Senioři, vysílejte o sobě informace
že je v technologiích hodně angličtiny, to vnímali hodně negativně,“dodává s tím, že další jejich připomínky se týkaly i uživatelského komfortu: „Například písmo bylo příliš malé, čehož jsme si sami nevšimli. Nebo že je nastavení příliš potichu,“přiznává Schanerová.
Než se vývoj aplikace dokončí, měli by mít senioři – dobrovolníci – tablety doma k dispozici na jeden a půl roku: „Podle možností by měli vyzkoušet všechny funkce a pravidelně vyplňovat dotazníky, jak se jim s ním pracuje, co funguje dobře a co hůře,“líčí další postup Schanerová. Všechny tablety budoumít zabudovanou datovou kartu a senioři by měli být schopni je po zaškolení obsluhovat samostatně, bez pomoci ostatních členů rodiny.
Zároveň by letos na podzim měl vzniknout vzorový byt, v němž si senioři budou moci využití technologií v domácnosti prohlédnout a vyzkoušet v praxi. „Jde o to, aby bylo vidět, že to není nic futuristického, co vypadá úplně jinak, ale že je to spíš decentní a nenápadné,“upozorňuje Petra Schanerová. Na nezájem ze strany veřejnosti si prý WAALTeR, investičně zajištěný Rakouskou společností pro financování výzkumu (FFG), stěžovat nemůže. „Ohlas, který jsme vzbudili naší webovou stránkou a pár články v novinách, je překvapivě velký,“pochvaluje si Schanerová.
A máte na to?
Podle Kateřiny Sodomkové, která v rámci Nadace Charty 77 pracuje na projektu SenSen (Senzační senioři), je zájem omoderní technologie vysoký i mezi Čechy v penzijním věku: „Úplně skvělé číslo je, že se čtyřicet procent ze všech seniorů v České republice pohybuje na internetu, na sociálních sítích. Umějí pracovat s počítačem a dále se vzdělávají,“říká s uznáním Sodomková. „Chtějí to, protože si uvědomují, jak je důležité, aby drželi krok s dobou,“dodává s tím, že podle ní v poslední době nastal u seniorů zlom v tom, že se stále více snaží postarat se o sebe sami a nespoléhat na ostatní. Už jen kvůli tomu, že jejich podíl ve společnosti rychle roste. „Uvědomují si, že jim nové technologie mohou být prospěšné, a nebojí se jich. Chtějí si je vyzkoušet a seznámit se s nimi. Jsou tomu otevření a hledají, co by je mohlo udržet v aktivní činnosti,“říká Sodomková. V rámci SenSenu, který slouží jako společná platforma pro jednotlivce a seniorské kluby po celé republice, je tato žena v kontaktu zejména s těmi, kdo chtějí i ve stáří zůstat soběstační a fyzicky i mentálně fit.
Jedním z prostředků, jak jim k tomu dopomoci, může být dle Sodomkové takzvaná chytrá péče. Pod její hlavičkou se skrývá asistenční služba, která seniorům nabízí „krabičky“nebo hodinky, které umějí jednoduše komunikovat s asistentem, detekovat pády, rozpoznat delší nehybnost či lokalizovat klienta pomocí GPS. Poslední z funkcí může například pomoci lidem, kteří v pokročilém věku ztrácejí orientaci nebo třeba jen zabloudí v lese. Poskytovatelé chytré péče uvádějí, že podobné technologie dokážou sní- žit riziko nehody seniora až o sedmdesát procent, prodloužit jeho samostatný život až o deset let, o polovinu snížit možnost jeho hospitalizace a výrazně zkrátit i jeho případný pobyt v nemocničním zařízení. Tato čísla se přirozeně mohou případ od případu výrazně lišit.
Kateřina Sodomková těmto inovacím fandí, ale připomíná, že nejsou zadarmo. „Aktivní senioři se o to zajímají, ale je to také samozřejmě otázka financí, jestli na to mají,“říká s tím, že podobné služby často za seniory hradí jejich děti, které chtějí mít jistotu, že jsou jejich rodiče v pořádku. Asistence vyjde na zhruba pět set korun měsíčně, pořizovací cena přístrojů je několik tisíc korun. „Myslím, že by tyto projekty měly být podporovány například městy nebo organizacemi, jež mají na starost sociální služby, měly by na to být granty,“dodává Sodomková. Snadné to ale podle ní nebude. „V Česku není ještě úplně zvykem zaměřovat se na prevenci,“říká. Podle její zkušenosti je situace v tuzemských obcích značně různá, každá má k seniorům vlastní přístup. Většinou prý platí, že obce pečují pouze o ty (nej)potřebnější skupiny – nemocné děti, handicapované lidi, o umírající. Přitom by podle Sodomkové stačilo relativně málo, aby se pozornost vůči seniorům rozšířila: „Aktivní senioři nepotřebují moc podpory, mohou společnosti hodně vracet. Ale je potřeba, aby se na ně myslelo.“
Člověka to nenahradí
Podle Eurostatu dnes v Česku prožijí muži ve zdraví v průměru 62 a ženy 64 let, ve Švédsku o deset let déle. Má to co dělat se zdravým životním stylem a stravovacími návyky, svoji důležitou roli však může sehrát i vstřícné okolí. O tom, že k němu mohou výrazně dopomoci nejmodernější IT technologie, je přesvědčen i Gerhard Kainz ze zdravotního a sociálního odboru vídeňského magistrátu. V době, kdy ra- kouská společnost stárne, v nich navíc vidí i potenciál pro zachování současné úrovně služeb a výše nákladů. „Cílem je udržet a zlepšovat vysokou kvalitu naší zdravotní péče a také využívat potenciál pro šetření a synergie,“říká Kainz.
Pokud senioři mohou déle žít v domácím prostředí, je to nejen příjemnější pro ně samé, ale také výrazně levnější pro sociální systém. K lepší kondici stárnoucích občanů mohou podle Kainze přispět výše zmíněné technologie, ale například i speciální počítačové hry, které dokážou stimulovat mentální i fyzickou činnost, či lépe nastavený systém lékařské záchranné služby. V pečovatelských domech by pak podle něj mohli k zefektivnění služeb postupem času přispět i roboti. Zejména tím, že by převzali automatizované úkony třeba při vaření nebo výdeji jídel. „Naší strategií je uvolnit personálu ruce tak, aby měl více času na pacienty,“vysvětluje Kainz.
Dotýká se tím velmi důležité stránky: technikou nelze nahradit lidský faktor. Nové pomůcky by neměly suplovat péči rodiny, přátel ani odborných pracovníků, nýbrž prostě pomoci seniorům k větší samostatnosti a bezpečí. Zároveň by starší lidi (a to zdůrazňují všichni zúčastnění) neměl do používání nových technologií nikdo nutit. Pochopitelně ne každý je například ochoten se smířit s tím, že jej někdo bude sledovat přes GPS – i kdyby to bylo vlastní dítě.
A do hry vstupují i jiné okolnosti. „Mezi seniory máme osoby, které s informačními technologiemi nevyrostly a mají vůči nim odstup. Nemají úplné povědomí o tom, jak fungují,“říká Gerhard Kainz. Připouští, že někteří senioři mají například strach ze sdílení zdravotních údajů přes internet, byť by si díky němu mohli například ušetřit návštěvu lékařské ambulance a dlouhý čas v čekárně. „Telemedicína je pro nás vždy možnost, která je dobrovolná,“zdůrazňuje Kainz.
Počet aktivních seniorů sice stoupá, mnoho jich ale i tak nadále zůstává sociálně stranou. Jak z toho ven? Pomoci můžou – alespoň částečně – digitální technologie. Dle Eurostatu v ČR prožijí nyní muži ve zdraví v průměru 62 a ženy 64 let, ve Švédsku o deset let déle. Má to co dělat se životním stylem a stravovacími návyky. Pro hledání chytrých řešení v péči o seniory a jejich aktivní uplatnění ve společnosti je nejvyšší čas. V ČR má být za čtyřicet let lidí nad 65 let asi dvakrát víc, než jich je nyní.