Radiace pod další kontrolou

Vlednu a únoru letošního roku zjistily měřicí stanice v sedmi evropských státech včetně České republiky v ovzduší nepatrné množství radioaktivního izotopu jodu 131. Poprvé tento izotop zjistila stanice v severním Norsku, která je umístěna jen pár set metrů od ruské hranice, vzápětí stanice ve finském Laponsku. Není divu, že média hledala původ radioizotopů v Rusku. Česká měření Státního ústavu radiační ochrany ukázala, že množství radioizotopu je tak nízké, že nejsou žádné obavy o lidské zdraví. Totéž potvrdil například francouzský Institut pro ochranu před radiací IRSN.

Dnešní měřicí systémy jsou vysoce citlivé, naměřené údaje byly v mikrobequerelech, což se dá jednoduše představit asi takto: „Tehdejší zaznamenání zvýšeného výskytu radioaktivního jódu v ovzduší je podobné tomu, jako kdybychom v Praze změřili, že si někdo v Kralupech vykouřil cigaretu,“hodnotí Vladimír Wagner, vědecký pracovník Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR.

Nebezpečné rady

Jenže zprávy se chytily „nezávislé“internetové portály a začaly tvrdit, že radioaktivní mrak pochází z exploze ve francouzské jaderné elektrárně. To by ještě snad ani nebyl takový problém, protože dezinformací putuje po internetu tak jako tak habaděj. Horší je, že weby začaly doporučovat, aby si lidé okamžitě pořídili jodové tablety. A to už může být horší.

Tablety jodidu draselného se skutečně podávají po jaderné havárii. V těle se z nich uvolní velké množství běžného jodu, který nasytí štítnou žlázu. Při rozpadu radioaktivních prvků ze štěpné reakce vzniká zmíněný radioaktivní jod 131, kterému se také říká radiojod. V „obsazené“štítné žláze se však nemá kde zachytit, takže při vdechnutí či při požití v potravě se v těle neudrží.

To je dobré při skutečné jaderné havárii. Jenže pokud by se člověk cpal jodovými tabletami bezdůvodně, zbytečně si zatěžuje organismus. A k tomu fakticky vybízely falešné zprávy (hoaxy) z webů. Státní úřad pro jadernou bezpečnost infor- moval, že žádné nebezpečí nehrozí a jeho mluvčí Radek Pokorník dokonce uvedl, že úřad zvažuje podání trestního oznámení pro šíření poplašné zprávy.

Místo případných soudních tahanic by však mohly běžným lidem pomoci systémy, které právě zavádí nebo bude brzy zavádět do provozu Státní ústav radiační ochrany (SÚRO). Pro pořádek: to je odborná nezávislá instituce zřízená Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. (SÚJB). Některé z nových systémů poskytnou i běžným lidem možnost ověřit si, jaké radiaci jsou vystaveni.

Původ nejasný

Odkud se vzaly částice radiojodu, které poletovaly nad Evropou v lednu a únoru, se bohužel nepodařilo zjistit. Pravděpodobně to nebylo z žádné jaderné elektrárny, protože tam by únik radioaktivit zjistily nezávislé měřicí přístroje. Spíše se zdá, že látky se vytratily při nějaké přípravě radioizotopů. Radiojod se totiž používá například v nukleární medicíně pro ničení zhoubných tkání u pacientů.

„V minulosti se takové drobné úniky prokázaly právě u závodů, které zpracovávají radioaktivní materiály,“konstatuje Karla Petrová, náměstkyně předsedkyně SÚJB. „O původu tohoto úniku však můžeme jenom spekulovat. Jisté však je, že poplašné zprávy dezinformačních médií zbytečně strašily lidi, a to zejména těhotné ženy a rodiče s malými dětmi.“

V takové situaci by měly pomoci přístroje, které má k dispozici přímo veřejnost, takže si lidé dokážou sami ověřit, jestli jim něco hrozí. „Možnosti monitorování radiační situace se právě rozšiřují o tři nové systémy a zařízení,“říká Jiří Hůlka, náměstek ředitele SÚRO pro vědu a výzkum. „Vyvinuli je naši odborníci díky programům bezpečnostního výzkumu Ministerstva vnitra ČR ve spolupráci s dalšími institucemi a firmami.“

Měření i pro laiky

V současné době je po celém území České republiky rozmístěno více než sto profesionálních přístrojů, které zjišťují, zda se stav radioaktivity neodchýlil od přirozené radiace prostředí. Jejich největší koncentrace je samozřejmě v okolí jaderných elektráren, ale najdeme je i vmeteorologických stanicích a na mnoha dalších místech. Jsou propojeny do Radiační monitorovací sítě ČR, kterou řídí SÚJB a jež ve své současné podobě vznikla po černobylské katastrofě. Do monitorovací sítě patří také pravidelná namátková kontrola vzorků potravin, krmiv a pitné vody. Síť je připravena tak, aby pracovala ve dvou režimech – buď běžné monitorování, nebo havarijní monitorování při nebezpečí. K tomu druhému za dobu existence sítě naštěstí nedošlo.

Tato profesionální síť funguje zcela dostatečně. V nejbližší době ji však doplní ještě nově budovaná „občanská“měřicí síť určená pro občany, školy i další instituce. Jejím úkolem je dodat profesionálům doplňkové informace, ale současně dát tyto informace do rukou přímo lidem. Vlastně si tak budou moci nezávisle ověřit oficiální informace a lépe čelit případným falešným zprávám.

Projekt, v jehož rámci „občanská síť“vzniká, má název RAMESIS. Nyní ji bude tvořit propojený systém asi stovky stacionárních měřicích přístrojů umístěných na budovách, a několika desítek přístrojů pro mobilní monitorování. Ty mohou být umístěny v autě, připevněny na jízdní kolo nebo si je může chodec připnout k pasu.

Jeden měřicí přístroj, což je krabička o velikosti větší kostky mýdla, stojí 15 000 korun a zadarmo si jej mohou půjčit lidé, kteří projeví zájem, školy, dobrovolní hasiči, skauti, domy techniky mládeže a další, aby se mohli přímo podílet na měření radiace ve svém okolí. „Chceme po nich jenom, aby své naměřené výsledky předávali na centrální pracoviště měřicí sítě ke zveřejnění na digitálních mapách na webu,“říká vedoucí projektu Petr Kuča. „Uživatel může odstranit některá data, pokud nechce, abychom věděli, kudy chodil a kde se zastavil,“dodává. Ústav bude správnou funkci přístrojů pravidelně ověřovat.

O tom, zda přístroje pracují správně a jsou citlivé, se lidé snadno přesvědčí měřením ve svém okolí. Samozřejmě s přihlédnutím k přírodní radioaktivitě terénu, v němž se právě monitorovací přístroj nachází – například žulová dlažba má vyšší radioaktivitu než asfalt. Uživatelé přístrojů si mohou zmapovat přirozené záření svého okolí, takže snadno poznají odchylku v případě nehody.

Význam sítě RAMESIS je zřejmý především v případě větší nehody jaderného zařízení, případně teroristického útoku s využitím radioaktivních materiálů, kdy její využití umožní rychlé a přesné získá- ní základní informace o radiační situaci na celém území státu. Profesionálům pak data pomohou i pro určení, kam by se ještě měly nasadit odborné měřicí týmy či zásahové složky.

Hasiči, policisté, ale také běžní lidé mohou dostat nové měřicí přístroje, které určí, zda nejsou či nebyli vystaveni radioaktivitě. Takto – snad – půjde lépe čelit falešným zprávám, které se občas objevují.

Sůl v kapse

Také další projekt, jejž odborníci ze SÚRO dokončili, rozšiřuje skupinu lidí, kteří si v tomto případě mohou ohlídat vlastní ozáření. Díky projektu může být do praxe zaveden jednoduchý nízkonákladový dozimetr.

Pořízení a provoz obvyklého dozimetru stojí tisíce až desetitisíce korun, takže je jím obvykle vybaven pouze jeden pracovník z týmu, který provádí prvotní průzkum ohroženého místa. O ostatních členech týmu se pak předpokládá, že dostali obdobnou dávku. Nově vyvinuté zařízení stojí jen dvacet korun, takže jím může být snáze vybaven širší okruh osob – třeba i dobrovolní hasiči.

Tvoří jemalé plastové pouzdro obsahující běžnou kuchyňskou sůl. Ta totiž při kontaktu s ionizujícím zářením vykazuje zvláštní jev (takzvanou opticky stimulovanou luminiscenci). V laboratoři se dá jev následně vyvolat a lze z něj vyhodnotit dávku ozáření.

„Hasiči třeba zasahují při dopravní nehodě auta, které převáželo zdroj záření pro defektoskopii čili hledání skrytých vad výrobků. Hasič má náš detektor v kapse, žádnou péči mu nemusí věnovat. Pokud by byl při zásahu ozářen, jsme pak schopni určit jeho individuální dávku,“popisuje vedoucí projektu Daniela Ekendahlová. Podle ní se pak zasahující hasič nemusí obávat, že bylo při jeho měření něco zanedbáno.

Stejně tak mohou detektor dostat policisté či zdravotníci, nebo může být preventivně instalován ve veřejných prostorách, kde by mohli zaútočit teroristé.

V případě šíření paniky po internetu by měly pomoci přístroje, které bude mít k dispozici veřejnost, takže si lidé dokážou sami ověřit, jestli jim něco hrozí.

Jod v krku

Do třetice mají odborníci ze SÚRO ještě další nový systém, nazvaný je JodDet. Umožňuje hromadné měření radiojodu ve štítné žláze. To by bylo nutné v případě jaderné havárie, jak ukázaly zkušenosti z Černobylu a Fukušimy. Součástí je detektor, který se přiloží ke krku ozářené osoby v místě štítné žlázy a rychle určí hladinu radioaktivního jodu 131 v její štítné žláze.

„Přístroj dokáže změřit až sto lidí za hodinu, takže se dá pohotově vyhodnotit, kdo potřebuje lékařskou pomoc a kdo se může uklidnit, protože jeho ozáření není velké,“vysvětluje vedoucí projektu Pavel Fojtík. Přístroj je mobilní, takže se dá pohotově převézt do evakuačních středisek nebo do míst, kde mohou být shromážděni ozáření lidé.

Snad jej nebude nikdy zapotřebí.