Zeman znovu tlačí Forejta do Vatikánu
Prezident dělá obstrukce, aby prosadil bývalého ministra Gustava Slamečku na ambasádu v Jižní Koreji
PRAHA Svatý stolec už měl za to, že ošemetná situace kolem českého kandidáta na velvyslance ve Vatikánu se odblokovala. Po aféře s kompromitujícím videem, která stála bývalého prezidentského protokoláře Jindřicha Forejta hradní kariéru, učinilo centrum římskokatolické církve neoficiální náznak, aby Česko ani nezkou- šelo posílat jeho nominaci. Přesto je Forejtovo jméno znovu na pořadu, protože se stalo součástí politické přetahované a schválností.
Podle informací LN vláda vygenerovala nového kandidáta, aby se přemístil do sousedství s papežem – lidoveckého náměstka ministra zahraničí Václava Kolaju. Současně ovšem Hrad přišel s požadavkem na obsazení šéfa ambasády v Jižní Koreji. Prezidentským přá- ním je, aby se tam velvyslancem stal Gustav Slamečka, exministr dopravy z úřednické vlády Jana Fischera a životní partner Jana Nováka, který na Hradě vede administrativní úsek a je pověřený řízením bezpečnostního odboru.
Lidovci a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) podle zdrojů LN odmítli Slamečku vybavit vládním souhlasem. A tak Hrad v rámci protivýpadu zablo- koval Kolajův vatikánský výjezd s tím, že vláda má odeslat žádost o agrément pro Forejta. I když prezident a jeho okolí musí vědět, že je to neprůchozí.
„Situace kolem toho hodně vyeskalovala a není pravděpodobné, že by jedna nebo druhá strana ustoupila. V podstatě z toho plyne, že Pavel Vošalík z Vatikánu zase neodjede,“sdělil LN důvěryhodný zdroj z diplomacie. Velvy- slanec Vošalík letos načal desátý rok služby, standard je čtyři roky.
Oficiálně nikdo nemůže a nesmí delikátní vyjednávání o jakýchkoli velvyslancích komentovat, dokud není hotovo – to znamená, že adepta schválí mateřská země a svolení poskytne i ta hostitelská. Předčasná odhalování totožnosti kandidátů mohou být chápána jako nemístný nátlak.
Forejt měl místo ve Vatikánu přislíbeno dlouho, už od dob, kdy Hradu vládl Václav Klaus. On i jeho následovník si přičinlivého protokoláře oblíbili a chtěli si ho podržet. Oba mu nominaci slíbili, oba ji odeslali na vládu. V prvním kole to byl kabinet Petra Nečase, který ji nestihl schválit, protože předčasně padl. Zeman pak Forejtovi také vyhověl, ale ve stylu chytré horákyně. Hradní nominaci opatřil datem, které spadá až za Zemanův nynější prezidentský mandát. To je precedentní úkaz, není zvykem nakládat s daty takhle volně. Zeman si tak každopádně pojistil, že s ním oblíbený pracovník zůstane.
I tento dokument ale zůstal bez podpisu premiéra, tentokrát Bohuslava Sobotky (ČSSD). Problémem bylo právě datování do budoucnosti, ale hlavně do veřejného prostoru z pražského podsvětí probublalo video, na němž má údajně Forejt holdovat šňupání bílého prášku a intimní společnosti jinýchmužů. Dvojice členů galérky hlavního města tak dlouho se svojí nahrávkou obcházela mediální redakce, až se jí kompromitující materiál podařilo udat.
To byl konec Forejtova snu o vstávání s výhledem na Svatopetrskou baziliku, ale Zeman to odmítal uznat, protože ustupuje nerad. A nyní se mu Forejtova nedokončená nominace hodí jako beranidlo, kterým chce prolomit vzdorování lidovců se Zaorálkem vůči Slamečkovu jménu.
Osa Praha–Řím–Soul
Stávající vatikánský ambasador Pavel Vošalík hájí zájmy České republiky při Svatém stolci desátým rokem, což znamená, že načal páté léto svého přesluhování. To je další vatikánský precedent, neboť ho oba prezidenti odmítali z mise uvolnit, protože musel držet místo pro Forejta.
Obecně je přitom pravidlem, že čtyři roky jsou optimální délka pobytu, kdy ještě ztotožnění s hostitelskou zemí nepřeroste nad sounáležitostí s domovinou. Jinými slovy – příliš dlouhá mise v cizině začíná zkreslovat perspektivu, protože vyslance kontaminuje optika země, v níž slouží.
Vatikán se kvůli sporu proměňuje ve smutný symbol slabého místa české diplomacie. Po nástupu Zaorálka většina napětí mezi Černínským palácem a Pražským hradem polevila, přeobsazování ambasád se zrychlilo a zpřehlednilo i díky zákonu o zahraniční službě, který klade vyšší nároky na to, kdo za hranicemi jede. Jak ale dokládá příběh kolem Vatikánu, stále se nepodařilo vymýtit praxi, při níž jsou místa na ambasádách chápána jako odměny za politické zásluhy či jiné služby.
Z politických nominací, u nichž kandidátovi chybí potřebná průprava, vznikají třenice a mocenská přetlačovaná. To dokládá i poslední balíček nominací, nad nímž seděla vláda. Skoro všechny položky poměrně dlouhého seznamu prošly hladce, až právě na tandem Jižní Korea–Vatikán. Bezproblémového souhlasu se tak dostalo například Vítězslavu Pivoňkovi do Moskvy, kde nahradí československého kosmonauta Vladimíra Remka, nebo Ivanu Jančárkovi pro madridský výjezd.
Slovenský ministr
Oproti tomu nitranský rodák Slamečka žádnými diplomatickými zkušenostmi nedisponuje, má za sebou jen domácí kariéru. Za ministra dopravy Aleše Řebíčka (ODS) šéfoval Státnímu fondu dopravní infrastruktury, později se přesunul na post prvního ministerského náměstka a po předčasném zániku Topolánkovy vlády se resortu ujal.
Poté, co se stal ministrem, přišla na přetřes Slamečkova slovenská státní příslušnost, bezpečnostní odborníci – například nynější senátor za ČSSD František Bublan nebo Andor Šándor – upo- zorňovali na možné bezpečnostní riziko. Šándor v roce 2009 argumentoval tím, že neexistuje spřátelená bezpečností služba a ty české se k informacím o Slamečkově minulosti nedostanou, protože se odehrávala mimo jejich rajon.
Pochyby o bezpečnosti se loni objevily i v souvislosti s Novákem, s nímž Slamečka léta žije ve svazku. Podle tehdejších informací LN měl Novák doprovázet prezidenta na jednání Bezpečnostní rady státu a vyslechnout mimo jiné i informace, na něž kvůli nejnižšímu stupni své bezpečností prověrky nemá právo. On i Strakova akademie jakékoli pochybení odmítli.
V roce 2008, ještě coby ředitel státního fondu, čelil Slamečka nařčení médií, že si zvládá u ministra Řebíčka vyjednat nadstandardní ohodnocení. Jeho základní plat činil podle tabulek zhruba 35 tisíc korun, podle tehdejších informací týdeníku Ekonom ale vydělával měsíčně až desetinásobně víc, zvláště prostřednictvím mimořádných odměn. Dohromady to dávalo víc, než na kolik si přišel předseda vlády. Slamečka to nekomento- val s tím, že dotazy jdou nad rámec informační povinnosti, jak mu ji ukládá zákon.
Letecká spojnice
V jednom případě Slamečka do kontaktu s Jižní Koreou ale přišel. V roce 2013 seděl coby člen v dozorčí radě Českého Aeroholdingu, ve stejném čase podepsal jihokorejský dopravce Korean Air se státem smlouvu o svém strategickém majetkovém vstupu do společnosti, Korejci nakoupili 44 procent ČSA.
Korejská republika patří mezi pětici největších zahraničních investorů v České republice, vedle letecké dopravy tu dala peníze i do poboček automobilky Hyundai nebo elektronických firem LG či Samsung.
Země je důležitá nejen z byznysového pohledu, citlivý a zkušený přístup vyžadují i její geopolitické souřadnice. Jejich význam bude pravděpodobně ještě posilovat, jak roste stupeň chladu mezi Američany a Severokorejci kvůli množícím se příběhům o jaderných aktivitách Kim Čong-Una. Mimochodem velvyslanec pro Severní Ko- reu už českým schvalovacím kolečkem prošel, do Pchjongjangu se má vypravit kariérní diplomat Radim Pecl, který dříve sloužil v Austrálii.
Shodou okolností tak byl Pecl v roce 2011 přítomen slavnostnímu okamžiku, když tamní generální guvernérce předával pověřovací listiny Hynek Kmoníček, muž, kterému jedinému se podařilo hradní službu Zemanovi přetavit v nový diplomatický post.
Z kanceláře ředitele prezidentského zahraničního odboru odjížděl letos směr Washington, aby se ujal velvyslanectví po Petru Gandalovičovi. Je to ovšem hořký úspěch, když se vezme v úvahu, že vytouženým Kmoníčkovým cílem nebyla ambasáda, nýbrž Zaorálkova pozice v Černínském paláci.
Kmoníčkova americká epizoda zatím Zemanovi moc radosti nepřináší. Prezident si od toho sliboval, že bude ve skupince vyvolených, s nimiž se nová hlava USA Donald Trump setká jako první. To se nestalo, ale podle zdrojů LN si za to Hrad do značné míry může sám, protože široce medializoval telefonát mezi Zemanem a Trumpem, kde se prvnímu mělo od druhého dostat příslibu brzkého setkání. Americká strana se pak cítila nekomfortně směřovaná do něčeho, o čem ještě nebyla rozhodnutá.
Jak dokládá příběh kolem Vatikánu, stále se nepodařilo vymýtit praxi, při níž jsou místa na ambasádách chápána jako odměny za politické zásluhy či jiné služby