Sonety s cimbálem a slavíkem
Na festival Struny podzimu se po pěti letech vrací britský skladatel a kontrabasista Gavin Bryars. Zatímco v roce 2012 v Praze přednesl své minimalistické dílo Potopení Titaniku, tentokrát uvede pásmo zhudebněných sonetů Williama Shakespeara.
Zpívat bude John Potter (tenor) a Sarah Daceyová (soprán), recitovat Gavin Friday. Sám Bryars se představí jako kapelník osmičlenného instrumentálního souboru. Koncert se koná 27. října v Divadle Archa.
LN V Praze na festivalu Struny podzimu představíte svůj program Nothing Like The Sun, pásmo zhudebněných sonetů Williama Shakespeara. Jak jste se k tomuto tématu dostal?
Tento program si u mne pro sezonu 2006 objednala Královská shakespearovská společnost (RSC) a Opera North v Leedsu. Tehdy se totiž konal celoroční festival, v jehož rámci RSC uváděla kompletní Shakespearovo dílo, které zahrnuje nejen hry, ale právě také sonety. Některé jsem zhudebnil přímo já a vedle toho jsem oslovil dalších pět skladatelů z oblasti mimo klasickou hudbu, kteří zpracovali další. Vznikl tak projekt Nothing Like The Sun (Všechno jen slunce ne – pozn. red), který jsme uváděli živě během zmíněného festivalu, později jsme jej uvedli v belgickém Gentu a před dvěma lety také v Adelaide v Austrálii. Toto představení jsme pak nahráli a já jsem je vydal.
LN Proč jste se rozhodli natočit a vydat právě toto představení? Čím bylo výjimečné?
Natáčení ve studiu by bylo velmi nákladné. Představení se účastní osm až deset hudebníků, někdy i více. Jako nejlepší řešení se mi tedy zdálo pořídit kvalitní živou nahrávku. K tomu jsem ovšem potřeboval, aby se vydařilo samotné představení a současně aby byl dobrý zvuk. V Adelaide se povedlo obojí. Účastnil jsem se tam celého dvoutýdenního festivalu. Řídil jsem orchestr při třech představeních v opeře a vedle toho jsem měl další dva koncerty se svým souborem. Bylo to tedy mnoho práce, ale mohl jsem vše dobře připravit a pohlídat si i kvalitu nahrávky.
LN Co pro vás vůbec Shakespearovo dílo znamená?
Shakespeare je největším spisovatelem anglického jazyka. Spousta ustálených jazykových spojení pochází z jeho díla. Naše kultura je citacemi z jeho díla prostoupena. Shakespeare – a je jedno, zda je opravdu autorem celého díla, jež je mu připisováno – je mistrem úchvatného jazyka.
LN Podle čeho jste vybíral konkrétní sonety pro zhudebnění?
V první řadě jsem se snažil vyhnout těm nejznámějším, což je prvních čtyřicet až padesát. Zaměřil jsem se tedy spíše na pozdní Shakespearovy básně, které jsou svým charakterem temnější, skrývají v sobě určitou melancholii, často jsou abstraktnější, téměř filozofické. Z nich jsem tedy vybíral a snažil jsem se tak probádat méně prozkoumaný terén Shakespearových sonetů.
LN Název Nothing Like The Sun pochází ze Sonetu 130. Je pro vás právě on zvlášť důležitý?
Důležitý sice je, ale zrovna ten- to sonet jsem nezhudebnil já, ale jiný autor. Nicméně Opera North se rozhodla tento verš použít jako zastřešující název pro celý projekt. Namísto obecného pojmenování Shakespearovy sonety se snažili najít poetičtější název.
LN Přesně před třiceti lety vydal Sting album s názvem And Nothing Like The Sun s písní Sister Moon, inspirovanou tímto konkrétním Shakespearovým sonetem. Znáte tuto nahrávku?
Neznám. Ale jsem si vědom toho, že tak klasické dílo jako Shakespearovy sonety přitahuje mnohé autory, ať už z oblasti hudby klasické, nebo populární. Sám jsem se ovšem v minulosti věnoval i dalším básníkům. Zhudebnil jsem například mnoho Petrarkových sonetů.
LN Instrumentace vašeho zpracování Shakespearova díla je postavená na perkusivních zvucích. Důležitou roli tam hraje například vibrafon nebo překvapivě cimbál. Proč jste se rozhodl právě pro tento nástroj?
Na programu jsem původně pracoval s hudebníky z orchestru Opery North. Současně jsem se však pokusil vystavět kompozice tak, abych je mohl později uvést i se svým vlastním souborem. V něm máme smyčcovou sekci – dvě violy, cello a kontrabas, ale žádné housle – a dále klavír, basklarinet a elektrickou kytaru. Ovšem hráč na perkuse z Opery North Chris Bradley je současně nejlepším britským cimbalistou. Chtěl jsem tedy využít jeho schopností a dát skladbám trochu jiný charakter, než kdyby tytéž pasáže hrály například klávesové nástroje. Cimbál měl dílu dodat určitý punc starobylosti, třebaže je moje hudba současná. Do programu se tedy dostal díky Chrisovi, který s námi mimochodem vystoupí i v Praze.
LN Když jste na zhudebnění sonetů pracoval, snažil jste se, aby melodie především ilustrovala slova, nebo jste chtěl vystihnout některé skutečnosti pouze hudbou?
Minimálně ve dvou sonetech odkazuji svou hudbou i mimo text. V Sonetu 128 imituji dobovou módu hry na cembalo, a proto jsem k dílu připsal i krátký sólový epilog ve stylu Bachova Ariosa. Doprovod k Sonetu 102 pak evokuje zpěv slavíka, čehož jsem dosáhl propojením sopráno- vého zpěvu s vysokými tóny klarinetu.
LN Nothing Like The Sun je dílo, které s přestávkami uvádíte více než deset let. Na čem pracujete v současné době?
Momentálně skládám hudbu pro Národní flanderský balet v Antverpách. Pracuji také na nové komorní opeře, která bude mít premiéru ve Francii příští rok v březnu. Bude to představení pro dva zpěváky a malý soubor, postavené na díle Sebrané spisy Billyho Kida mého dobrého přítele, kanadského autora Michaela Ondaatjeho. Bude to opera s kovbojskou tematikou. Vedle těchto dvou zásadních děl průběžně pracuji na vokálních skladbách a vůbec dělám spoustu dalších věcí současně.
LN Pracujete dál i s poezií?
Ano, nedávno mělo premiéru moje nové představení se zhudebněnými básněmi metafyzického básníka Andrewa Marvella. Premiéra se konala v malém venkovském kostele ve východním Yorkshiru a já sám jsem hrál na varhany.
Autor je hudební publicista a redaktor Radia Proglas