Jsou další Uhlířové a Popelky?

Není pochyb o tom, že Michal Dvořák je dobrý byznysmen. A že tedy při přípravě festivalu Soundtrack Poděbrady, který proběhl o uplynulém víkendu, neponechal nic náhodě. Kromě toho, že celé centrum města ožilo stánky, malými scénami a workshopy, dokázal připravit i lákavý „velký“program, tedy hlavní koncerty.

Už to, že zmermomocnil kolegy z Lucie k jedinému letošnímu koncertu právě zde, je dobrý signál Dvořákových manažerských schopností. Připočtěme koncert filmové hudby Jana P. Muchowa, který se vzájemně podpořil s vycházející albovou kompilací téhož, koncert Jaroslava Uhlíře, který zabírá, ať přijede mezi děti, pankáče, nebo máničky, či produkci hudby z široko daleko nejpopulárnější české televizní pohádky Tři oříšky pro Popelku.

Ke kladům a dobrým nápadům je potřeba připočítat i volbu samotného dějiště. Poděbrady jsou lázeňské město, připravené na přijímání „přespolních“, je v něm i bez ohledu na festival spousta hostů, nehledě k tomu, že z Prahy je to doslova za rohem a i těch nejlínějších Pražáků neubude, když se na některý z festivalových koncertů vydají na otočku.

Vstup nového festivalu na scénu (loňský ročník pořadatelé oficiálně považují za nultý a historii Soundtracku Poděbrady tedy hodlají počítat až od letoška) se jednoznačně povedl. Je ale namístě vznést otázku, jak to může pokračovat dál. Jistě, nejúspěšnější akcí Soundtracku, koncertem Lucie, která toho s filmovou hudbou má společného pramálo, ale natočila hodně videoklipů, tedy de facto „velmi krátkých filmů“, si Dvořák chytře postavil oslí můstek vlastně k pozvání kteréhokoli populárního zpěváka nebo kapely, protože každý, kdo je nějakou dobu na scéně a je v kontextu mainstreamu známý, má většinou klipů dostatek, aby to k projekcím při celovečením koncertě stačilo. Jsem ale napjat, odkud Dvořák na příští léta bude lovit nové Uhlíře, Muchowy a Popelky.