Don Hrabal i smetanovská otupělost
Ačkoli se základní pilíře naší operní krajiny pro tu nadcházející sezonu nijak zásadně nemění a nadále zůstává deset stálých souborů, jejich vedení a celkově 37 premiér, což mírně překračuje dlouhodobý průměr, dramaturgické plány pro sezonu 2017/18 otevírají nové obzory.
Už řadu let v našich divadlech dominují dvě oblasti – česká a italská opera a v ní především Verdi, Puccini, případně Donizetti, což odpovídá celosvětovým prioritám. Pro nadcházející sezonu se však po dlouhé době nejenže tento poměr obrátil, ale překvapivě se tak stane díky soudobým novinkám. Zatímco dříve se v repertoáru krčila jedna, maximálně tři soudobé české opery, nyní soubory chystají rekordních šest titulů.
Nové opery od Štědroně až po Kubičku
Převažuje generace skladatelů mezi čtyřicítkou a padesátkou, kteří na půdorysu operního žánru, mnohými považovaného dokonce za mrtvý či alespoň muzeální, hledají nová východiska. Multidisciplinární tvůrce Miloš Orson Štědroň na řadu svých hudebně-dramatických portrétů českých osobností naváže na Nové scéně operou Don Hrabal o spisovateli Bohumilu Hrabalovi. Ivan Acher má rovněž zkušenost s hudbou pro taneční a činoherní inscenace a ty se překlopily do opery Sternenhoch podle groteskního romaneta Ladislava Klímy. Také toto dílo zařadil umělecký šéf první scény Petr Kofroň do programu Nové scény. Brněnské divadlo si objednalo u Michala Nejtka ve spolupráci s režisérem Jiřím Adámkem novou operu – v Redutě zazní jeho Pravidla slušného chování v moderní společnosti, buňuelovsky pojatá absurdní slavnostní hostina mezi narozením a smrtí. Navíc díky Ostravskému centru nové hudby, které se ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským v bienále New Opera Days Ostrava věnuje soudobé opeře soustavně, se i u nás objeví opera Miroslava Srnky. Tento skladatel se řadu let prosazuje spíše v zahraničí (loni na sebe upozornil mnichovskou premiérou opery Jižní pól) a letos ostravský festival uvede jeho starší operu, která vznikla též na objednávku Bavorské státní opery před šesti lety a loni ji uvedl festival v Bregenz – Make No Noise o hledání mezilidské komunikace na základě příběhu z filmu španělské režisérky Isabel Coixetové Tajemství slov.
Starší, tradičněji orientovanou generaci v repertoáru následující sezony zastupuje díky plzeňskému Divadlu J. K. Tyla Miroslav Kubička, pro kterého je ovšem zpracování životních osudů skladatele Jakuba Jana Ryby podle hry Josefa Boučka Noc pastýřů operní prvotinou. Paletu soudobých českých titulů ještě doplňují dvě opery pro děti: hravý a odvážný Kocour v botách Jiřího Temla v brněnské Redutě a v operce plné říkanek Zob, zob, zoban!!! si zazpívají i děti Operního studia Národního diva- dla moravskoslezského. Sotva si přitom uvědomí, že ji Edvard Schiffauer psal ve vězení, kam ho v roce 1972 socialistická normalizační justice uvrhla kvůli parodickému muzikálu.
Brittenův Billy Budd s Margitou
Z opery 20. století si pozornost zaslouží i ostravské uvedení Šostakovičovy Lady Macbeth z mcenského újezdu a česká premiéra Brittenovy mužské mořské opery Billy Budd v nastudování Státní opery – jednu z hlavních rolí zde vytvoří Štefan Margita. Po dlouhých letech opatrnického přešlapování vzrostla také odvaha našich divadel zařazovat ope- ry Leoše Janáčka, ve světě našeho nejhranějšího operního skladatele. V pražském Národním divadle uvedou Výlety páně Broučkovy (kdo vytvoří titulní roli v březnové premiéře se však z webu ND dozvědět nelze), v Budějovicích Její pastorkyni, v Opavě Lišku Bystroušku a v plzeňském Malém divadle obnoví scénickou verzi Zápisníku zmizelého.
Naprosto žalostný je ovšem setrvalý nezájem našich divadel o Bedřicha Smetanu, jehož opery se vytrácejí z repertoáru, a to včetně pražského Národního divadla, které by přitom péči o českou klasiku mělo mít v „popisu práce“, což březnové koncertní matiné rozhodně nespraví. Přitom ND doslova dramaturgicky mrhá nasazováním stejných titulů s minimálním odstupem od derniéry předchozího nastudování; i kdyby snad bylo možné vysvětlit nahrazení Průdkovy inscenace Figarovy svatby v nové režii Magdaleny Švecové kontinuitou tohoto díla v „Mozartově“Stavovském divadle, opakování tak obehraného titulu, jakým je Verdiho Nabucco, nelze omluvit ani poukazem na režii Josého Cury, kterému tak vedle FOK i Národní divadlo kompenzuje jeho ústup z pěvecké kariéry. Ze Smetanových oper v loňské sezoně pouze v Ostravě nastudovali Tajemství do vizionářsky kompletního cyklu připravovaného na smetanovský výroční rok 2024, v té nadcházející zazní pouze Dvě vdovy v Liberci v nastudování zajímavého týmu dirigenta Roberta Jindry, který bohužel u nás dostává tak málo příležitostí, a režiséra Jana Antonína Pitínského. K otupělosti nad českou klasikou se tentokrát připojuje i Antonín Dvořák – pouze plzeňská opera uvede dětskou verzi jeho Rusalky. V tomto kontextu je o to přínosnější tamější zařazení Fibichovy opery Nevěsta messinská.