Box? Jen cirkus

Peníze nejsou zárukou kvality

Vneděli nad ránem se v Las Vegas utkali v jednom souboji nejlepší boxer minimálně poslední dekády – Američan Floyd Mayweather – a hvězda smíšených bojových umění MMA, Ir Conor McGregor. Duel skončil podle očekávání, jednoznačným vítězstvím prvně jmenovaného. Boxer odešel se šekem na 100 milionů dolarů a jistotou, že mu na konto přiteče nejspíše trojnásobek této sumy. Jeho soupeř, šampion UFC v lehké váze, pak měl jistých milionů třicet.

Že vám to přijde přemrštěné? To už je na posouzení každého. A každý, kdo o tomto souboji mluvil či se na něj díval, přispěl na jejich bankovní konta. A může rozjímat o tom, zda si to oba za předvedený cirkus zaslouží. Jinak se jejich skoro dvouleté námluvy, turné a také samotný souboj nazvat nedá. Kdekdo uvěřil tomu, že Conor McGregor má šanci. Často i sami bojovníci z obou sportů. Během necelých deseti odboxovaných kol ale Mayweather, který na rozdíl od protivníka alespoň neskrýval, že se vrátil kvůli penězům, nedal soupeři šanci. Vyhrál v suchém triku, v odchozeném tempu. Proč? Protože McGregor není ani průměrný boxer. Ano, má odolnost, je bojovníkem. Ale jeho boxerské umění? Slabé, nijaké, nudné.

Opravdu takový sport chceme? Jen zhruba o hodinu dříve než tito dva vstoupili do ringu v kalifornském Carsonu ve stejné váhové kategorii v boji o volný mistrovský titul federace WBO fenomenální Portoričan a taktéž legenda tohoto sportu Miguel Cotto s japonským tvrďákem Yošihirem Kamegaiem. Oba předvedli fantastickou bitvu, reklamu na box a bojové sporty obecně. Oba by McGregora sfoukli jako svíčku. Bohužel, oba se věnovali před i během zápasu své práci, snažili se vyhrát, projevovali si vzájemnou úctu a respekt. Jenže pro dnešní svět patřící showbyznysu to jsou jen dva nudní sportovci, co ctí pravidla a morální hodnoty. Antonín Vavrda