Chráníme osobní údaje nevěrníků

bližší informace o daném muži. Hotel namítl, že v něm v té době bydleli čtyři muži s křestním jménem Michael, přičemž není jasné, zda Michael bylo vůbec jeho skutečné jméno. Odvolával se přitom na ochranu osobních údajů.

Věc řešil mnichovský soud, jehož rozsudek byl v médiích hojně diskutován. Soud rozhodl, že hotel nemá povinnost tyto informace sdělit. Argumentoval právem na ochranu osobních údajů daných mužů, která chrání i německá ústava. Soud výslovně řekl, že i nevěrní muži mají právo na respektovaní své osobní intimní sféry a svých pohlavních vztahů.

Za normálních okolností by se matka před soudem domáhala určení otcovství, což by musel soud z moci úřední vyšetřit. A pak by hotel byl i oprávněný informace poskytnout. Pokud by ji opravdu zajímalo určení otcovství, tak by jednala během roční lhůty, po kte- rou si úřady ponechávají přihlašovací lístky. Další a pragmatičtější možností by bylo například najmout si soukromou detektivní agenturu, která by se totožnost daného muže pokusila zjistit, třeba úplatkem recepčního.

Matce ale pravděpodobně nešlo tolik o určení otcovství jako o prokázání skutečnosti, že učinila vše, aby zjistila, kdo je otcem dítěte, a tudíž získala nárok na výživné od státu.

Jak by se zachoval český hotel

Čeští ústavní soudci se takovouto kauzou ještě nezabývali a takto široce právo na ochranu osobních údajů nevykládají. Přesto by dle platného českého práva asi nevznikl nárok na vydání osobních údajů. Jedním z důvodů je, že otec určitě nedal svolení k předání jeho osobních údajů, které sdělil hotelu. Hotel ostatně žádal údaje po muži za účelem splnění smlouvy, nikoli za účelem prosazení nároku na výživné třetí osobou.

Poskytnutí údajů jiné osobě než cizinecké policii, které normálně hotely údaje o svých hostech hlásí, by bylo možné jedině v trestním řízení. Pokud by jinak hotel osobní údaje hostů poskytl třetí osobě, riskoval by pokutu, byť nepříliš vysokou.

Jedinou možností by bylo dožadovat se předložení knihy hostů hotelu jako důkazu v řízení o určení otcovství a argumentovat příslušným ustanovením zákona o ochraně osobních údajů, jež říká, že správce dat, v tomto případě hotel, může předat údaje třetí osobě v případě, že je to nezbytné k ochraně práv a právem chráněných zájmů jiné osoby, kterou by v tomto případě bylo dítě inkriminovaného muže. Pak by soud musel zvážit, zdali má přednost právo na ochranu soukromí daného muže, či právo dítěte na rodičovskou péči.

Vzhledem k tomu, že by z výše zmíněných důvodů panovaly pochybnosti, zda nešlo zjistit otce i jinou cestou, lze pochybovat o tom, že by soud rozhodl ve prospěch matky a dítěte.

Od května příštího roku nabývá účinnosti obecné nařízení o ochraně osobních údaje EU, zkracované jako GDPR. Z něj vyplývá jasná povinnost hotelů vymazávat osobní údaje hostů a zajistit další organizační opatření vedoucí k ochraně dat. Těmi mohou být například situace, kdy recepční vůbec nebudou mít přístup ke starším datům. Vzhledem k hrozícím pokutám až do výše 20 milionů eur nebo 4 procent obratu by byl v budoucnu každý hotel při podobných nárocích na vydání osobních údajů ještě odmítavější.

Pokud tedy ženy chtějí předejít nastíněným soudním tahanicím, tak nejlepší doporučení je, zjistit si totožnost muže, se kterým se chystají něcomít. V důsledku nejvíce utrpí dítě, které se nedozví, kdo je jeho biologický otec.

Německý soud řešil pikantní případ – žena hledala otce svého dítěte, ale neznala jeho jméno. Věděla jen patro hotelu, kde spolu strávili vášnivé noci. Mnichovský soud výslovně řekl, že i nevěrní muži mají právo na respektování své osobní intimní sféry a pohlavních vztahů

Autor je vedoucím partnerem pražské kanceláře bpv Braun Partners