Nádraží Vyšehrad nutí k pláči

PRAHA Pojďme se zasnít, bylo by to tak příjemné... Jana K. pochází z Pardubic, ale dala přednost – tak jako tisíce lidí – studiu na Karlově univerzitě, takže dojíždí na její přírodovědeckou fakultu v Praze na Albertově. Rychlíkem to má do metropole jenom 55 minut.

Na hlavním nádraží přejde ze třetího na první nástupiště a chytá „elefant“směrem na Beroun, který ráno jezdí každou čtvrthodinu. Na stanici Vyšehrad je za třiminuty, takže už v klidu dojde do nedalekého univerzitního kampusu...

Anebo z druhé strany: novinář Jan F. jezdí z Řevnic a zrovna má něco k vyřízení v Nuslích. Vlakem je na Vyšehradě za 35 minut, vyjde z nádražní budovy, naskočí do tramvaje číslo 7 a šup, je na náměstí Bratří Synků v Nuslích.

A teď zpátky do reality. Krásné nádraží Praha-Vyšehrad, jež by ulevilo desetitisícům lidí cestujících denně do centrální části Prahy, nefunguje. Spíše je zcela v troskách.

Dnes uplynulo 20 910 dní od chvíle, kdy stanice Praha-Vyšehrad přestala být standardním nádražím. Dne 29. května 1960 se z něj stala pouhá výhybna, další rozvoj byl zastaven... Ač později došlo k několika drobným záchranným pracím, od té doby secesní budova, jež byla prohlášena kulturní památkou, chátrá a rozpadá se. A někdejší dřevěná čekárna, rovněž památkově chráněná, byla v roce 2008 protizákonně stržena.

Jeden přesmutný příběh...

Okolnosti rozkladu vyšehradského nádraží byly již mockrát popsány. Na prahu 21. milénia se o koupi hezké budovy zajímalo několik zájemců. V roce 2001 přišla firma Nádraží s. r. o. se zájmem o pronajmutí, přičemž tam chtěla zbudovat multikulturní centrum s knihkupectvím, kavárnami, galerií, barem či kinosálem. Do toho přišlo rozdělení majetku Českých drah a neshody, zda budova stojící při kolejišti patří ČD, anebo vzniklé Správě železniční dopravní cesty (SŽDC). Smlouva byla vypovězena, přišly první žaloby a další potíže. Nápady o obnovení provozu zhatily i nové předpisy zakazující zřízení stanice v oblouku, v mírné zatáčce. O budovu se roku 2007 zajímala radnice Prahy 2, která opět nabídla projekt kulturního a společenského centra.

Předpokládané náklady na opravu činily už tehdy kolem 100 milionů korun; někteří radní upozorňovali, že žádná solidní firma si Vyšehrad nekoupí a spíše dorazí nějací spekulanti, možná provozovatelé kasina anebo ještě něčeho horšího. Místo rozumné domluvy prodaly České dráhy budovu s okolím za nejvyšší nabídnutou cenu (42,5 milionu korun) firmě TIP Estate, za níž stála Wall Street Commercial Bank z městečka Veneta v Oregonu. Na dotazy médií, například Mladé fronty DNES nebo Pražského deníku, nijak nereagovala. Nelegálně však v roce 2008 vykácela okolní topoly, lípy a keře. Následně zbourala hrázděnou čekárnu. Památkáři jí za to vyměřili pokutu 100 tisíc korun. Firma později přislíbila – již jako resktrukturalizovaná společnost RailCity Vyšehrad – další studii na využití rozpadající se památky, jejíž tristní stav nutí kolemjdoucí ke smutku, ba pláči...

Co dál? Řešení není na dohled, neboť město nechce nádraží obestavět. Je to zakletá situace, byť občas zazní sliby, že bude stavba opravena. „Do budovy zatéká, degradují dřevěné střešní konstrukce a stropy. V jedné místnosti už to spadlo a budova je opravdu ve vážném stavu,“řekl loni Právu místostarosta Václav Vondrášek.