Kdy se tančí

V televizi jsem v neděli zahlédl i filmové záběry bratislavského náměstí SNP. Jásot, to byl přechod roku 1992 a 1993. Já tam tenkrát byl, chtěl jsem si to prožít na vlastní kůži. Moc nás tam českých novinářů nebylo, z těch píšících snad jen Jaroslav Veis, můj dlouholetý kamarád a kolega ještě ze studií. On byl tehdy v Lidových novinách, já ve Frontě. Nějaká slovenská rozjásaná vlastenka ho poznala podle fotky a jedovatě ho oslovila:

„Vidíte, pán Veis! Tí ľudia tancujú!“A skutečně, lidé tančili kolem alegorické rakve, ve které leželo tělo mrtvé republiky.

Jaroslav bez zaváhání odpověděl: „Ano, tančí. Jde ale o to, aby tančili ještě za rok, i za deset, dvacet let.“

Jsme u toho. Tančí se na Slovensku, tančí se v Česku?

Samozřejmě netančí, ale to nic

Čtvrtek Rejžek neznamená, v duchu Svěrákovy písně s refrénem „není nutno, není nutno“. Není nutno, a ani není možné, aby se pořád tančilo. Jde o to, aby se lidi cítili dobře. Mám pocit založený na zkušenostech, že se na samostatném Slovensku lidi cítí líp, než by se cítili, kdyby byli součástí Československa. Asi se měli Češi víc snažit, aby se Slováci cítili ve společném státě dobře. Když se lidi dobře necítí, cítí se špatně.

Mimochodem, tohle by měli vědět v Bruselu, že cítění a penězovody nemají přímou souvislost. Ale to už je historie současnosti a budoucnosti. ONDŘEJ NEFF

Pátek Šustrová

To naše Česko, těmi slovy chtěl mluvčí vyjádřit něco jako – ten náš Blbákov

Sobota Hanák