Záplava hormonů ničí mužské spermie
Jsou ve vodě, vzduchu i v potravinách. Ohrožují plodnost v Evropě O regulaci se však zatím jen diskutuje
PRAHA S hormonálně aktivními látkami jsme všichni v každodenním styku. Kromě vody je lze najít i v potravinách, v plastech, v kosmetice i v elektronice. Jde většinou o syntetické látky, které se originálním hormonům podobají.
Nejčastěji se mluví o jejich vlivu na kvalitu mužského spermatu. „Většina z nich totiž působí hlavně jako ženské hormony estrogeny,“vysvětluje Lucie Kolátorová z pražského Endokrinologického ústavu.
Vědci z ústavu prokázali, že hormonálně aktivní látka bisfenol A snižuje kvalitu spermatu. Zároveň uvádějí, že 20 až 40 procent mladých mužů v Dánsku, Finsku, Německu, Norsku či Švédsku má počty spermií tak nízké, že mají potíže s plodností.
Pro Evropu je to problém, neboť stárne rychleji než kterýkoli jiný region na světě. Experti z 28 států EU proto odsouhlasili v červenci kritéria, která mají hormonálně aktivní látky definovat. Tato kritéria pak poslouží k zákazu nebezpečných chemikálií. Nařízení by mělo vstoupit v platnost v listopadu 2017, musí ho ale ještě schválit Evropský parlament a Rada EU.
Důvody k obavám jsou namístě. Jak LN informovaly, kvůli znečištění vod už mění ryby v Česku pohlaví. Návrh Evropské komise ovšem vyvolává spíše rozpaky. „Komise stanovila tak striktní kritéria, že se na seznam zdaleka nedostanou všechny známé látky, ale pouze ty nejnebezpečnější,“vysvětluje europoslanec Pavel Poc (ČSSD).
Látkám, které narušují hormonální systémy, se odborně říká endokrinní disruptory. Nejde jen o hormonální antikoncepci, která je hlavně odpovědná za rybí intersexuály. Patří k nim i některé pesticidy, látky obsažené v kosmetice, v lécích, v čisticích prostředcích nebo v plastech. K nejznámějším patří bisfenoly, polychlorované bifenyly, dioxiny, ftalátové estery či parabeny; celkem je jich několik tisíc. Do těla se dostávají nejen s jídlem a pitím, ale i přes kůži či jen dýcháním.
O jejich zákazu se proto v Evropské unii mluví už od roku 1999. Tehdy EU přijala takzvanou Strategii pro endokrinní disruptory. Jednání se ale vlečou. Švédsko dokonce kvůli průtahům evropskou exekutivu zažalovalo a soud vyhrálo.
Červencový návrh Evropské komise je tak jen dalším tahem v lítém sporu o zákaz hormonálně aktivních látek, který se vede na půdě EU už desítky let. Na jedné straně v něm stojí zájmy průmys- lu a názory části vědců. Proti tomu se staví pohled lékařů, spotřebitelů a ekologů společně s názory další části vědců. Žádná jiná země přitom právně závaznou definici hormonálně aktivních látek doposud nepřijala.
Jenomže když Evropská komise konečně předložila dlouho očekávaná kritéria, Švédsko, které na nich nejvíc bazírovalo, a spolu s ním i Dánsko nakonec hlasovaly proti nim. „Oba členské státy v podstatě sdílejí obavy některých vědců, že za navržených podmínek nebude možné zakázat některé látky, u kterých je dostatek důkazů ukazujících hormonálně disruptivní vlastnosti,“dodává europoslanec Pavel Poc (ČSSD).
V sázce je hodně
Příklad jen jediné hormonálně aktivní látky, bisfenolu A (BPA), totiž ukazuje, že v sázce je hodně. Chemický průmysl už v 50. letech objevil, že bisfenol A je ideální složkou mnoha plastů, kterým dodává na pevnosti a trvanlivosti. Od té doby je jednou z nejlépe prodávaných chemikálií. V roce 2006 se ho vyrobilo na 3,8 milionu tun a zhruba třetina množství se prodala v Evropě. Je obsažen v plastech, v epoxidových pryskyřicích, kterými bývá potažen vnitřek potravinových konzerv, v zubních výplních či ve stvrzenkách z pokladen.
Bisfenol A ovšem také snižuje mužskou plodnost. A to je problém, který politiky starého kontinentu musí trápit. Zhoršení reprodukčních funkcí vědci zaznamenali již před začátkem nového milénia. Už v roce 1992 vyšla první rozsáhlá analýza ukazující postupné snižování počtu spermií u mužů z různých částí světa během posledních padesáti let. Byl zjištěn také pokles hladiny testosteronu u mužů a vyšší výskyt nádorů varlat.
Vědci přitom zjistili, že bisfenol A má v moči 99 procent německých dětí. Domnívají se, že podobně je na tom zhruba 90 procent světové populace.
Varovně zní i studie vědců z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, podle které počet spermií v jednom mililitru spermatu klesl u mužů ze západních zemí od roku 1973 do roku 2011 o 52,4 procenta. Celkový počet spermií se přitom snížil o 60 procent. Jde přitom o dosud největší analýzu, kterou vědci na toto téma udělali.
Problém, nebo jen senzace?
Mnozí odborníci jsou ale k těmto studiím kritičtí. Klinický embryolog a spoluzakladatel asistované reprodukce v Česku Pavel Trávník za ní vidí pouhou snahu o senzaci. Podle něj neexistuje žádná seriózní studie, z níž by vyplývalo, že spermií mužům ubývá.
Jiní ale upozorňují, že hrozba je reálná. „Ve své ordinaci vídám čím dál více mužů se závažnými hormonálními poruchami a z nich vyplývajícími závažnými poruchami produkce spermií,“řekl ne- dávno serveru Lidovky.cz doktor Karel Kočí, zabývající se léčbou mužské neplodnosti a poruchami erekce.
Fakt, že bisfenol A nepříznivě ovlivňuje lidskou reprodukci, potvrdila v roce 2015 také studie pražského Endokrinologického ústavu. Prokázala, že jeho zvýšené hodnoty v tekutině tvořící základ spermatu byly spojeny s výrazně nižším celkovým počtem spermií, s jejich nižší koncentrací a častějšími deformacemi.
Politici se ostatně snaží bisfenolA regulovat. Evropská unie zakázala v roce 2011 jeho užití v kojeneckých lahvích. Ve Francii se od ledna 2015 nesmí používat v obalech na potraviny. V řadě zemí EU lze dnes koupit výrobky s nápisem „BPA free“, což znamená, že neobsahují bisfenol A.
Bisfenol A ovšem není jediný viník. Stále častěji se uvažuje o tom, že stejné účinky jako bisfenol A mají i polychlorované bifenyly, dioxiny či ftaláty. Člověk navíc není vystaven působení jen jedné látky, ale celého koktejlu chemikálií, jejichž efekt se násobí.