Macron: Pomůžeme, ale ne zadarmo
Lídři tří afrických států si do Paříže přijeli pro ujištění, že je Evropa v boji s migrační krizí podpoří. Hotspoty na jejich území ale nejspíš nevzniknou.
PAŘÍŽ/PRAHA Balkánskou migrační trasu se už Evropanům podařilo přerušit, nyní se o totéž snaží i v severní Africe. Hlavně proto si na včerejšek pozval francouzský prezident Emmanuel Macron do Elysejského paláce lídry Libye, Nigeru a Čadu – tří klíčových tranzitních zemí na černém kontinentu.
V centru diskuse měl být Macronův návrh na zřízení takzvaných hotspotů, kde by úředníci registrovali běžence a rozhodovali o jejich případném právu na azyl už v těchto třech státech. Podle zdroje agentury Reuters však tato myšlenka padla. „Oznámení o hotspotech bylo nesmyslné, s Čadem ani s Nigerem nebyly předem konzultovány,“řekl agentuře nejmenovaný západoafrický představitel.
Návrh na zřízení hotspotů mimo Evropu ale zpochybňují i mnozí odborníci: „Zřídit azylová centra mimo území Evropské unie je teoreticky výborný nápad, zní to skvěle. Buďme ale upřímní: když nedokážeme zpracovat pár tisíc žádostí o azyl v Řecku, jak bychom to dokázali v Libyi?“řekl v loňském rozhovoru s LN rakouský odborník na migraci Kristof Bender, jeden z tvůrců dohody o vracení běženců mezi Evropskou unií a Tureckem.
Místo hotspotů se tak měl summit soustředit spíše na boj s pašeráckými gangy a stabilizaci konfliktem zmítané Libye, z níž už letos připlulo do Evropy přes 100 tisíc běženců. Více než dva tisíce dalších nalezly podle Organi- zace pro migraci smrt ve vlnách Středozemního moře, kde je zastihla bouře, nebo je bez pomoci a zásob zanechali pašeráci. Třem africkým státům by ale evropské peníze měly pomáhat i při lepším zajišťování ochrany hranic a vytváření pracovních příležitostí v nejchudších komunitách, z nichž se migranti často rekrutují.
Už v roce 2015 slíbila Evropská unie africkým zemím pomoc v hodnotě 1,8 miliardy eur, další peníze zřejmě budou následovat. Investice už přinesly jisté výsledky – například v Agadezu, známém tranzitním městě v nigerské poušti, zaregistrovali letos 80procentní pokles počtu projíždějících uprchlíků.
Vedle Macrona přivítali africké státníky i unijní ministryně zahraničí Federica Mogheriniová, německá kancléřka Angela Merkelová, italský premiér Paolo Gentiloni a šéf španělské vlády Mariano Rajoy.
Počet běženců plovoucích z Libye poklesl
Největším problémem při kontrole migrace zůstává i přes červencový pokles v počtu migrantů jednoznačně Libye. Tu na summitu zastupoval mezinárodně uznávaný premiér Faíz Sarrádž, jehož vláda ale ovládá jen část tamního pobřeží. Celý východ země kon- trolují jednotky Ruskem podporovaného generála Chalífy Haftára. Macron sice už koncem července oba libyjské politiky pozval ke společným jednáním, ale jejich výsledkem byly jen společné závazky k příměří, nikoliv vyřešení tamní občanské války.
Otázka ochrany libyjských hranic zaměstnává i kancléřku Merkelovou, která v listu Welt am Sonntag vyjádřila přání, aby libyjská pobřežní stráž mohla operovat ve svých výsostných vodách. Také by podle ní měla dostat „potřebné vybavení na svoji práci“. Zároveň však slíbila, že Německo vyšetří porušování mezinárodního práva vůči uprchlíkům a neziskovým organizacím, kterého se měla libyjská pobřežní stráž podle několika humanitárních organizací opakovaně dopouštět.
Až v minulém týdnu se objevily zprávy o prudkém poklesu v počtu migrantů, za nímž stojí neznámá ozbrojená skupina operující v Libyi, která pašeráckým lodím brání v odplutí a běžence zadržuje. Skupina údajně usiluje o uznání a finanční podporu libyjské vlády. Spekuluje se o tom, že Itálie použila své kontakty z časů vlády Silvia Berlusconiho a dohodla se s některými šéfy libyjských ozbrojených skupin.
Africkým státům by měly evropské peníze pomáhat i při lepším zajišťování ochrany hranic a vytváření pracovních příležitostí
Stále víc uprchlíků proudí do Španělska
Zatímco v Libyi počet migrantů poklesl, nová trasa se opět otevřela v západním Středomoří. Velký nárůst počtu běženců zaznamenalo v posledních týdnech Španělsko, kde jich přistálo už osm tisíc.
O víkendu připlulo několik stovek Západoafričanů vůbec poprvé do Gibraltaru, kde se jich ujal španělský Červený kříž a převezl je do Španělska. Šlo převážně o obyvatele Nigérie, Guiney a Pobřeží slonoviny, tedy ty, které evropské úřady považují většinou za ekonomické migranty, a ne uprchlíky utíkající před válkou nebo perzekucí.