Ten úchvatný výstřih zad
Hvězda filmů George Lautnera, herecká partnerka Pierra Richarda a dlouholetá přítelkyně Alaina Delona francouzská herečka Mireille Darc zemřela včera po dlouhé nemoci ve věku 79 let v Paříži.
Křehká, mondénní blondýnka byla sice víc sympatickou okrasou slavných partnerů než velkou herečkou, ale měla šarm a smysl pro humor. Její filmy ze 60. a 70. let zahrnují komedie, kriminálky, ale také pár psychologických dramat, z kterých je patrné, že nepostrádala talent, ale rozvíjela ho jednostranně. Či spíš byla obsazovaná do stejných rolí, ostatně velmi jí to v nich slušelo, silueta jejího těla v černých šatech s úchvatným výstřihem zad je nezapomenutelná.
Svůj pseudonym si herečka zvolila podle Johanky z Arcu i oblíbené řeky v Savojských Alpách, její skutečné jméno bylo Mireille Aigroz. Tato původem Švýcarka strávila dětství u Středozemního moře v Toulonu, kde měla její matka malý obchod a otec zahradnictví. Mireille snila o dráze tanečnice, proto v patnácti letech přestoupila na toulonskou konzervatoř, kterou absolvovala v roce 1957.
Patnáct let s Delonem
O dva roky později už zkoušela štěstí v Paříži, kde navštěvovala herecké kurzy a různě si přivydělávala – hlídala děti, venčila psy, předváděla šaty pro obchodní dům nebo pózovala pro fotoromány.
Pak už hrála i malé role v divadle a první větší příležitost se dostavila díky Georgi Lautnerovi, který jí svěřil hlavní roli ve svém snímku Galia (1965) omladé nonkonformní ženě. Lautner udělal z Mireille hvězdu, natočila s ním celkem třináct filmů, například Nebožtíci, V rytmu valčíku, Byl jednou jeden policajt nebo Není kouře bez ohýnku. V závěru šedesátých let také hrála u Jean-Paul Godarda ve snímku Week-end, kde vytvořila postavu komplikované hrdinky a jako herečka se předvedla v nejlepším světle.
Mireille Darc žila 15 let s Alainem Delonem. Poznali se v roce 1968 při natáčení snímku Jeff, později spolu natočili řadu filmů jako Madly, Borsalino, Ledová ňadra, Smrt darebáka či Kdo nastaví kůži. V sedmdesátých letech ji také proslavily komedie, v nichž hrála po boku Pierra Richarda: Velký blondýn s černou botou a Návrat velkého blondýna. Herečka od dětství trpěla vrozenou srdeční vadou, kvůli níž nemohla mít děti. V roce 1980 absolvovala složitou operaci srdce a o tři roky později měla autohavárii, z níž se těžko vzpamatovávala. Zdravotní potíže ji provázely celý život, před třemi lety v tajnosti znovu podstoupila kardiologický zákrok.
Z filmu do televize
Posledních patnáct let byla provdaná za architekta Paula Despreze. O svém životě napsala knihu Můj otec, koncem osmdesátých let natočila svůj jediný celovečerní a zapomenutý film La Barbare. Po roce 1990 se už ve filmech neobjevovala, hrála hlavně v televizi, kde se úspěšně etablovala v řadě populárních seriálů a filmů.
Vrátila se také do divadla – v jevištní adaptaci románu Madisonské mosty v Theatre Marigny se v roce 2007 opět sešla s Alainem Delonem.
V posledních letech se kontinuálně věnovala dokumentaristice, kdy točila o různých sociálních tématech – o prostituci, bezdomovectví nebo transplantaci orgánů. Když se jí připomínaly postavy z jejích filmů a sexy róby, říkala: „I mně se to líbilo, ale ty scény byly vlastně hrozně krátké, musela jsem si prostě najít jiný smysl života.“Zemřela na následky třetí mozkové mrtvice, kterou utrpěla před rokem.