Dobrodružství nevědomosti

Nejen poetové, ale i vědci jsou mistry metafory. Třeba když hovoří o tom, že bakterie jsou jednou ze tří domén života, že buňka je středobodem vesmíru a že Země je planetou buněk: „Buňka je ústředním hercem dramatu života. Je Hamletem, který sám sobě odpovídá na otázku po tom, co je věčná existence, neboť buňka, přestože je smrtelná, udržuje v čase kontinuitu trvající již čtyři miliardy let,“básní nadšeně. Biologové, alespoň někteří, mají navíc i nadání vysvětlovat neodborníkům, co se zdá být nevysvětlitelné. Platí to o významném mikrobiologovi Archibaldu Johnovi i o jeho českém kolegovi Josefu Lhotském, který Johnovu knihu 1+1=1 s podtitulem Rovnice života a symbiotická ®evoluce pro nakladatelství Vyšehrad přeložil z anglického originálu.

Se středoškolskými znalostmi biologie by se člověk do takové knihy asi nepustil, kdyby se anotace neobracela právě k laikům. Slibuje fascinující příběh zdánlivě nenápadného objevu, že buňka je v podstatě směsicí mnoha různých „organismů“, které se v evoluci naučily spolupracovat… A slibuje oprávněně. Je to čtení napínavé, psané s ohledem na srozumitelnost, důležitou pro „všechny čtenáře, jimž není lhostejná povaha světa, jehož jsou součástí – skrze své buňky – už čtyři miliardy let.“

Renomovaný autor, jenž přednáší na univerzitě v Novém Skotsku, napsal stovky článků a řadu publikací. Připouští však, že si jednoho dne uvědomil, jak málo toho ví o historii vlastního oboru. Rozhodl se něco s tím udělat – a výsledkem je tato kniha a fakt, že si ještě více než dřív váží vědy jakožto procesu poznávání. I čtenář si tuto úžasnou věc uvědomí a je vděčný, že i přes svou nevědomost může být svědkem tohoto dobrodružství. Nestane se odborníkem, něco z tajů života však pochytí a lecčemu aspoň trochu porozumí. Což by u leckterých „pánů tvorstva“mohlo vést i k větší pokoře.