Registr smluv: skončená bitva, nebo příměří?

Vtěchto dnech vyjde ve sbírce zákonů novela zákona o registru smluv. Jak toto pětileté zápolení probíhalo?

Červen 2012: Poslanec Jan Farský (TOP 09/STAN) předkládá podle slovenského vzoru návrh zákona o registru smluv. Princip je jednoduchý – aby smlouva státu byla platná, musí být zveřejněna na internetu v registru.

Listopad 2015: Poslanci zákon schválili, nakonec ve verzi připravené ministerstvem vnitra.

Únor 2016: Ministerstvo zemědělství nedostalo do zákona včas výjimku pro Budvar. Tři poslanci KDU-ČSL (M. Jurečka, J. Bartošek, P. Kudela) tak předkládají návrh novely zákona s výjimkou ze zveřejňování smluv právě pro tuto jedinou firmu. Řada veřejných institucí (část státních podniků a firem, veřejné vysoké školy a nemocnice, veřejnoprávní média), které měly začít zveřejňovat, jak s kým obchodují, ucítily šanci a spustila se lavina dalších návrhů na výjimky. Řada poslanců byla ochotna je podpořit. Zde jsou ty hlavní: poslanec Milan Urban (ČSSD) – pro všechny státní a městské podniky, příspěvkové organizace a organizační složky státu, poslanec Jan Bartošek (KDU-ČSL) – pro státní aměstské podniky, poslanec Lukáš Pleticha (ČSSD) – pro poskytovatele zdravotní péče, poslanec Václav Snopek (KSČM) – pro státní a městské podniky založené za podnikatelským účelem. Tyto výjimky by skryly smlouvy státu za desítky, někdy i stovky miliard korun ročně. Jednání se protáhlo až do února 2017.

V tragikomickém, několikrát opakovaném hlasování se poslancům ČSSD, ODS, KSČM a části KDU-ČSL podařilo několik výjimek prohlasovat, včetně jedné z těch nejrozsáhlejších – pro všechny státní a městské podniky. Řada z nich přitom porušila svůj předvolební slib zákon podporovat.

Reakce byla razantní. Tisíce občanů psaly politikům, tři ze čtyř dotázaných v našem výzkumu odpověděli, že hlasování o zákonu zohlední ve volbách. Vedení KDU-ČSL přiznalo chybu a předseda Bělobrádek a především poslanec Jiří Mihola aktivně domlouvali se svými senátory, aby rozsáhlou výjimku nepodpořili. To se při dubnovém hlasování podařilo. Senátor Michael Canov (STAN) navíc navrhl, aby se do registru smluv vrátila sněmovna, Senát nebo Kancelář prezidenta – a návrh získal mezi senátory dostatečnou podporu.

Utajených 18 miliard místo 150

Poslancům se ovšem do zveřejňování smluv sněmovny nechtělo. Radši odhlasovali verzi třetí, podle které nemusejí být smlouvy s jejich asistenty nebo jejich poradenské smlouvy placené z našich peněz veřejné. I tato verze, pro kterou sehnal potřebný konsenzus a počet hlasů poslanec ANO Radek Vondráček, obsahuje řadu zbytečných výjimek.

Poslance se tedy podařilo přesvědčit, aby nevyjímali smlouvy v ročním objemu 150 miliard, přesto však dojde k utajení smluv za 18 miliard. Výsledné výjimky pomohou zabránit rozcupování zákona, novela však má řadu děr a nejasností. Závažnější je, že stále zůstávají platné výjimky, které jsou v zákoně od prvotního schvalování – například pro klíčové instituce, jako Kancelář prezidenta nebo sněmovna. Nešťastná je i výjimka pro státní akciové společnosti obchodující na regulovaném trhu. Ty stále nemusejí zveřejňovat smlouvy uzavírané se státem. Takový generální pardon nikdo jiný nemá. Výjimka, kterou využívá ČEZ, platí pro ty, kdo mají na regulo- vaných trzích třeba pouhý dluhopis. Tak z registru vypadly například i ČD.

Registr je jedním z pěti opatření, které se podařilo prosadit i díky tlaku Rekonstrukce státu. Jiné pojistky transparentnosti však vláda oslabovala a hledala, jak v minulosti přijaté zákony obcházet. Efekt registru se přitom násobí, když je vymahatelný i přístup k dalším informacím, když jsou dostupná data k dotacím, když existují mechanismy zabraňující střetu zájmů, když se občané můžou efektivně podílet na rozhodování státu například i účastí ve stavebních řízeních. Bude zajímavé sledovat, zda registr zůstane osamoceným prostředkem veřejné kontroly, nebo zda příští vláda bude prosazovat stát, o kterém mají občané přehled a na jehož rozhodování se podílejí.

Autor, manažer Otevřené společnosti, o. p. s., je členem platformy Rekonstrukce státu