Prostě se mi líbí ten pocit
Kdo by váhal, jestli je k něčemu dobré chodit do školy, i když už člověk vlastně nemusí, měl by si přečíst knížku Elizabeth Gilbertové Jíst, meditovat, milovat. Název budí dojem, že by mohlo jít o jeden z těch esoterických blábolů, rozuměj „zaručených“receptů na šťastný život, kterými je knižní trh v posledních dekádách zaplaven. Ve skutečnosti je to ale překvapivě inspirativní a dobře napsaný text o tom, jak je skvělé učit se novým věcem a novým postojům. „Po celé roky jsem si přála ovládnout italštinu, jazyk, který považuji za krásnější růží, ale nikdy jsem si nedokázala vymyslet praktické ospravedlnění toho, abych začala se studiem. Ale proč by všechno muselo mít nějaké praktické využití? Prostě chci umět italsky, protože se mi strašně líbí ten pocit,“popisuje autorka. Na tom, uznejte, něco je. I proto je v dnešní Akademii řeč o zájmových kurzech.
Vysoké školy chtějí přidat čtyři a půl miliardy. Rozuměj ze státního rozpočtu. No proč ne? Možná by ale neškodilo připomenout, že existují i jiné zdroje prosperity těchto vzdělávacích a zároveň výzkumných institucí. Z někdejšího Československa odešel v šedesátých letech minulého století do USA mladý vědec, virolog Ján Vilček, kterému doma bránila v rozletu omezenost komunistických kádrováků. Šanci mu dala Newyorská univerzita (NYU). A neprohloupila. Vilčekovy sondy do světa virů, jež nebyly zpočátku nijak zvlášť slibné, přinesly totiž ve výsledku dost význačné licenční honoráře z výroby léků. Jak příjmy narůstaly, musel se vědec rozhodnout, co s nimi, když sám už měl všechno, co potřeboval. Nakonec přesměroval jejich nezanedbatelnou část právě na školu, která měla odvahu nabídnout místo, když přijel s prázdnou jako uprchlík. „Za ta léta mi dala volnost rozvíjet svůj výzkumný program, nabídla mi prostředí plné podpory, které jsem potřeboval, a nikdy nezasahovala do mých rozhodnutí o zaměření výzkumu nebo volbě spolupracovníků.“V roce 2005 se v New York Times objevil článek s nadpisem: „Vědec věnoval NYU 105 milionů dolarů“. Ano, šlo o toho československého emigranta. Dodejme, že výnosy byly výsledkem původně nejistého základního výzkumu, o němž se nedalo vůbec říct, jestli bude k něčemu dobrý. Ostatně když bylo objeveno radium, nikdo nevěděl, že bude užitečné v nemocnicích.
Když je řeč o Americe, zmiňme, že ani tam není všechno jenom růžové. Agentura AP informovala, že Texaská univerzita odstraňuje konfederační pomníky. V obavě z opakování nepokojů v Charlottesvillu nařídil rektor odvézt z kampusu sochu jižanského generála Roberta Leea a dalších tří prominentních představitelů Konfederace z devatenáctého století. Kdo si přečetl známou ságu Margaret Mitchellové Jih proti severu, asi tuší, že tyhle památníky nejspíš nevznikly jen jako symboly pro nadvládu bílé rasy. Avšak pohoršovat se není na místě. U nás jsme přece taky likvidovali mariánské sloupy a poprsí Franze Josefa.