Tábor, kde se učí o molekulách
INSPIRACE Na táboře v Běstvině se nadané děti setkávají s vrstevníky podobných zájmů i s věhlasnými vědci
LENKA POLÁKOVÁ
Obklopený lesy nedaleko rybníka působí jako klasický letní tábor. V Běstvině v podhůří Železných hor se ale každý rok ve dřevěných chatičkách ubytují ti nejtalentovanější mladí chemici a biologové. Stráví zde dva týdny a odvezou si tolik znalostí, které by ve škole vstřebávali dva tři roky.
Letní tábor, či spíš soustředění, se koná v Běstvině už tři desítky let. Už tehdy se na stejnojmennou akci sjížděli nejúspěšnější absolventi krajských kol chemické a biologické olympiády. Je to čtyři roky, co Běstvina dostala mladší sestru Běstvinku, která je pro stejně úspěšné, jen mladší děti z druhého stupně základních škol a víceletých gymnázií.
„Pro mnohé děti by byl takový tábor noční můrou. Z představy, že budou čtrnáct dní prázdnin trávit chemií nebo biologií, by se opotily hrůzou,“říká s úsměvem Jan Havlík, hlavní vedoucí tábora, jinak doktorand, anorganický chemik z Vysoké školy chemicko-technologické, kde je asistentem.
Děti tady ale rozhodně nevypadají otráveně nebo že by čas na přednáškách trávily z donucení. Jako houby tady nasávají vědomosti, které jsou současné a moderní, které se k nim ve školách nedostanou. Tam se učí podle mnohdy dvacet let starých učebnic, tady dostanou na chemii a biologii jiný náhled, soudí Havlík. Zatímco ve školách jsou tito mladí nadšenci pro přírodní vědy prý trochu zakonzervovaní, tady rozkvetou.
Každý den obsahuje kromě klasického táborového programu i čtyři hodinu a půl dlouhé bloky. Dva tvoří většinou přednášky, jeden bývá volnočasový. Děti se v jeho průběhu spolu s vedoucím věnují tvůrčí činnosti – vyráběli třeba sandály, prskavky, mýdlo nebo ruční papír. I při těchto činnostech se učí něco nového, i když na první pohled to tak působit nemusí.
Příběhy o bílkovinách
Hodně dětem dá i setkání s osobnostmi, které už na poli vědy dosáhly úspěchů. V minulých letech sem pozvali třeba Helenu Illnerovou na přednášku o biologických rytmech nebo Pavla Kasíka z internetového magazínu Technet.cz, který s dětmi mluvil o popularizaci vědy.
Na táboře však nechybí ani táborová klasika – noční bojovka Labyrint. Mladší účastníci chodí ve dvojicích, mají mobilní telefon a musí stejně jako jejich starší kolegové plnit zadané úkoly na stanovištích.
Devadesátiminutové přednášky vedou vysokoškolští studenti i pedagogové. Často jsou lektoři bývalými frekventanty tábora a mají k němu srdečný vztah. „Jezdím sem od třinácti let, už na střední škole v roce 1987 jsem tu začal přednášet,“vzpomíná profesor Jan Černý z katedry buněčné biologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Pobyt na soustředění pro mladé ho vždycky nabije energií. Děti podle něj ještě nejsou zkažené a „okoralé“, pro vysokoškolského kantora je radost si s nimi povídat.
Jednu ze svých letošních přednášek věnoval molekulární biolo- gii. „Mluvíme o genetických informacích, syntéze bílkovin s dětmi, které nikdy neměly chemii ani fyziku. Musí se jim to vyprávět jako příběhy, ale ony jsou tak chytré, že jsou schopné to dokonale pochopit,“chválí je s tím, že dotazy, které pak děti kladou, ho přivádějí do úzkých. Mladí posluchači jsou schopní vstřebat složité věci. „Dovídají se, jaký svět je, jaká pravidla v něm fungují, bez příkras a faktografie. Je to několik pravidel hry, a když se jim řeknou, mají je na celý život a mohou kolem toho budovat přírodovědný vesmír,“přibližuje Černý.
účastníky krajských kol chemické a biologické olympiády pořádá Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy spolu s Vysokou školou chemicko-technologickou.
Projekt finančně podporuje ministerstvo školství. Díky tomu stojí čtrnáctidenní tábor 2200 Kč
Děti na Běstvině i Běstvince moc rády poslouchají, protože přesně tyto věci s nimi nikdo ve škole nerozebírá. „Školské vzdělávání učí typicky to, co se dobře zkouší, tím pádem se učí fakta a ne přemýšlet o věcech,“říká profesor. Hlavní přínos soustředění vidí i z vlastní zkušenosti v tom, že děti na táboře potkají vrstevníky sobě podobné. „Je to taková záchranná síť pro děti, které trpí ve svých kolektivech a trpí i tím, že jsou zvídavé a nedostávají odpovědi na své otázky.“
Černý si dodnes pamatuje svou první Běstvinu, byla pro něj jako zjevení. Než sem přijel, myslel si, že je dítě, které „spadlo z Marsu“. Tady se ale ocitl v kolektivu stejných vrstevníků. Pak už dělal olympiády jen proto, aby se dostal na tábor. A myslí si, že stejnou motivaci má i mnoho dětí dnes. „Být ve smečce sobě podobných, se kterými jsem šťastný a oni také. Tady se dají dohromady mladí lidé, kteří k sobě patří, a jinak by se nesetkali,“vyzdvihuje Černý.
I když je pobyt svázaný pevnými pravidly, a tudíž každý musí docházet na přednášky, funguje tu zároveň velká svoboda. „Je to kombinace svobody a povinnosti, a mohou si ho dovolit i nadané děti ze sociálně slabších rodin.
Tábora se účastní kolem 120 dětí z celé republiky, starají se o ně a přednáší jim tři desítky dospělých.
Běstvina má třicetiletou tradici, mladší projekt Běstvinka se koná od roku 2014 a je zaměřený více na biologii. ale ta povinnost je přirozená, nikdo to nezpochybňuje. Nejsou tady žádné kázeňské problémy,“popisuje vysokoškolský profesor.
Uvažovat v souvislostech
Děti, které prahnou po vědění, se tu naučí nejen spoustu nového ve svých oblíbených oborech, ale i takzvané softs skills – měkké dovednosti. Tedy umět výsledky své práce představit ostatním, umět je obhájit. To je důležité i pro dospělé přednášející, mnozí si právě tyto dovednosti tady upevňují. Vědečtí pracovníci se pohybují často v prostředí stejně zapálených jedinců amohou ztratit kontakt s lidmi, kteří odborný základ nemají, ale umějí se dívat kolem sebe, říká hydrobiologMichal Bílý z fakulty životního prostředí pražské zemědělské univerzity. S dětmi vyráží často do terénu k blízkým rybníkům, kde s cedníkem a miskou sbírají a poznávají vodní živočichy i rostliny.
Podle něj je pro dnešní děti důležité, aby se dokázaly v množství informací zorientovat a nakládat s nimi. Dnes jsou děti informacemi zahlcené ze všech stran, pro lektory je výzvou jim znalosti filtrovat. Pro Bílého byl jeho zápisník z Běstvin poklad, nejhutnější zdroj informací. Stejně tak to může být pro dnešní internetovou generaci, protože na přednáškách mají děti stále potřebu si zapisovat, ukládat do paměti, co se na soustředění naučí, vědomosti třídit.
Třeba Honza, který půjde do sekundy a zajímá se o pavoukovce, si tady vytvořil systém, podle kterého se dokáže líp učit. „Moc se mi tu líbí, je tu spousta předná- šek, které nás připraví na další soutěže. Dřív jsem toho tolik nevěděl, tady se dovídám dost nového,“chlubí se gymnazista, který uspěl v krajském kole biologické olympiády v Jindřichově Hradci.
Zuzana, která by se chtěla stát lékařkou, zase oceňuje, že přednášky tady nemají nic společného se školní frontální výukou. „Nerada se učím tím typickým učebnicovým způsobem, ale tady poslouchám, vypisuju si, co mě zajímá,“chválí dívka.
Díky soustředění, na které mnohé děti jezdí opakovaně, si účastníci vytvoří síť vědomostí, která jim zůstane na dlouhé roky a do níž už jen zasazují další znalosti. „Učíme je myslet v souvislostech. Ve škole se učí izolovaný kousek učiva, ale tady si informace propojují, zařazují. Daleko snáze si je pak pamatují,“popisuje chemik Havlík. S tímto systémem má osobní zkušenost, když absolvoval Běstviny jako dítě. „Něco jsem nepochopil jeden rok, vrátil jsem se znovu za rok a najednou to celé dávalo smysl, protože jsem se mezitím dozvěděl něco dalšího,“vzpomíná.
Souvislosti mezi chemickým světem, bílkovinami, nukleovými kyselinami i fyzikou se dětem ukazují na každé přednášce. Vidí, že chtějí-li být dobrým biologem, musí znát chemii a naopak. „Mezi řečí jim říkáme, že není špatné se stát biologem, protože přírodní zákony platí všude, to znamená, že pokud vystudujete přírodní vědy, můžete pracovat kdekoli,“říká Jan Černý.
Autorka je stálá spolupracovnice Akademie LN