Bída Arsenalu. Tým zpohodlněl

PRAHA Fanoušci, kteří sledovali popravu fotbalistů Arsenalu přímo v Liverpoolu na stadionu Anfield, se chytali za hlavu. Když se trenér Ars`ene Wenger ve druhém poločase zvedl z lavičky, bučeli na něj. Z výkonu jim muselo být stydno. Porážka 0:4 s rivalem však nebyla výjimkou, stává se z toho tradice.

Nemusíte dlouho pátrat v paměti, abyste si vybavili podobný propadák. Na Manchesteru United (2:8), na Manchesteru City (3:6), na Chelsea (0:6), na Liverpoolu (1:5)...

Právě tam se to v neděli stalo znovu – přišel další direkt.

A to byl výsledek 0:4 ještě milosrdný... Nebýt Petra Čecha, rozdíl mohl být výraznější. „Prohrát se může, ale tímhle způsobem? Neakceptovatelné,“prohlásil český brankář.

Trenér Wenger ho doplnil: „Katastrofální výkon. Od první do poslední minuty bylo všechno špatně. Soupeři jsme zápas usnadnili. Po fyzické i mentální stránce jsme nebyli na odpovídající úrovni.“

To rozhodně ne. Vždyť za celých devadesát minut Arsenal ani nevystřelil na bránu, byl bezradný.

Tolik vychvalovaná formace se třemi obránci a takzvanými halfbeky, kterou Wenger objevil na jaře, nefungovala. Střed zálohy totálně propadal, záložníci Xhaka s Ramseym otevírali prostory pro jednoduché útoky domácích. Obránci nevěděli, kdo má bránit Maného se Salahem, rychlá křídla Liverpoolu. Nebo tak

alespoň působili. Jednoduché taktické chyby navíc ještě zvýraznily individuální kiksy.

„Takhle naivní výkon jsem dlouho neviděl,“rozčílil se bývalý hráč Arsenalu Martin Keown, dnes televizní expert v BBC.

„Do toho ta poslední rozhodnutí v klubu. Absolutně jim nerozumím. Gabriel? Dost možná nejlepší obránce v týmu odešel. Mustafi, který přišel teprve před rokem, je také na odchodu. A proč vlastně na Liverpoolu nehrály posily?“ptal se nechápavě.

Odpovědi zná jen Wenger. Ten po dvou ligových zápasech posadil jak obránce Seada Kolašinace, tak především útočníka Alexandra Lacazetta, nejdražšího hráče v historii klubu.

Nastoupil tak alespoň už uzdra- vený Alexis Sánchez, hlavní hvězda, okolo které se v Arsenalu celé léto točí veškeré dění. Odejde? Zůstane? Podepíše novou smlouvu?

„Divil bych se, kdyby po tomhle výkonu v klubu zůstal. Proč by to dělal?“ptá se Thierry Henry, legendární útočník, který má před stadionem Arsenalu dokonce sochu.

Dnes v Anglii působí jako televizní expert a i jemu už s Arsenalem dochází trpělivost, o kterou trenér Wenger úpěnlivě prosí. „Myslel jsem, že to nedokoukám, že odejdu. Bylo to už za hranou. Nekoukatelné,“podotkl Henry.

„Jestli někteří lidé myslí, že já jsem ten problém, je mi to líto. Chceme, aby s námi naši fanoušci drželi i po porážkách,“říká Wenger, který na tiskové konferenci po zápase zůstal jen dvě minuty.

Už sedmašedesátiletý francouzský manažer je sice nezpochybnitelnou klubovou ikonou. Vítěz tří anglických titulů, nejúspěšnější kouč v historii anglického FA Cupu. Ale stačí to?

„Arsenal zpohodlněl, stagnuje. Chybí potřebný tlak, vysoké nároky, které by v takovém klubu měly být samozřejmé,“tvrdí Henry a ještě jednou se vrátil k nedělnímu debaklu.

Majitel klubu Američan Stan Kroenke však Wengera obdivuje, uznává a především: pořád mu věří. To stejné se zdaleka nedá říct o části fanoušků i bývalých hráčů, již nechápou některé kroky klubu, který už třináct let čeká na anglický titul. A co víc, za celou tu dlouhou dobu se k němu ani nepřiblížil.