Sen někdy přejde v hrozivou realitu
Odborníci na spánkovou medicínu doporučují spát sedm až osm hodin denně. Ve skutečnosti se však za posledních padesát let u nás doba nočního odpočinku zkrátila téměř o dvě hodiny. „Souvisí to nejspíš s naším životním tempem i požadavky, které jsou na nás kladené,“říká profesorka Soňa Nevšímalová z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fa- kultní nemocnice v Praze. Fyziologický spánek přitom nezbytně potřebujeme pro regeneraci duševních a fyzických sil, posilování paměti, ale i pro řadu metabolických pochodů.
Epidemiologické studie dokazují, že u lidí, kteří spánek šidí, se aktivují záněty, zvyšuje oxidační stres a snižují antioxidační mechanismy. V souvislosti s tím roste riziko některých nemocí. Především chorob srdce a cév, ale i cukrovky nebo obezity. „V posledních patnácti letech se v literatuře opakovaně objevují také zmínky o tom, že nedostatek spánku přispívá k nádorovým onemocněním, zejména karcinomu prsu nebo prostaty,“dodává profesorka Nevšímalová. Lidé, kteří ve středním a pokročilém věku dobře spí, mají také třikrát až pět- krát nižší riziko, že onemocní Alzheimerovou chorobou.
Právě chronická nespavost je nyní nejčastější spánkovou poruchou. „Hovoříme o ní tehdy, když má člověk problémy se spaním déle než tři měsíce,“uvádí profesor Karel Šonka z Centra pro poruchy spánku a bdění Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty. Nejlépe pomáhá psychoterapie. K odborníkovi na spánkovou medicínu by však měli například zamířit ti, kdo trpí narkolepsií neboli nadměrnou denní spavostí, náměsíčností či nočními děsy.
Úrazy spáčů
Objevují se však i poruchy spánku, o nichž se doposud vědělo jen málo. Poslední novinkou, na kterou se v současné době zaměřuje výzkum na pracovišti profesora Šonky, je porucha chování v REM spánku (tedy v takzvané fázi rychlého pohybu očí ve spánku) . V ní se nám zdají akční ztřeštěné sny, jež mívají často emotivní náboj. Mozek nám ve snu pracuje na plné obrátky a my řešíme složité situace, přeskakujeme neuvěřitelné překážky...
Naštěstí existuje mozkový systém, který blokuje periferní výkonný motorický nerv, takže všechno zůstává jen jako sen v naší hlavě. „Pokud je však tento systém porušený, může člověk začít částečně uskutečňovat to, co se mu zdá,“vysvětluje profesor Šonka.
Studie naznačují, že po padesátce zmíněnou poruchou trpí přibližně jedno až dvě procenta populace. Zpočátku tito lidé jenmluví ze spánku, gestikulují nebo se smějí. Později však jejich noční akce nabývají na intenzitě a mohou být pro ně i nebezpečné. Ve své ordinaci zažil profesor Šonka třeba pacienta, kterému se opakovaně zdálo, že někdo útočí na jeho manželku a on ji musí ochraňovat. Ve spánku ji jednou k sobě přitiskl tak silně, až jí způsobil sériovou zlomeninu žeber.
„Při celonočním vyšetření ve spánkové laboratoři můžeme celkem bezpečně tuto poruchu prokázat,“říká profesor Šonka. „Vyléčit ji sice zatím neumíme, ale pomocí léků dokážeme potlačit její příznaky.“
Menší svaly a změněný hlas
Včasná diagnostika může přitom pacienty ochránit nejen před úrazy, ale i dalšími závažnými zdravotními problémy. Pacientům především hrozí zvýšené riziko Par- kinsonova syndromu či Parkinsonovy nemoci. Lékaři proto u těchto nemocných mimo jiné zjišťují, zda jim neubývají svaly. A zajímají se i o to, jestli se jim ve spánku nemění hlas, podobně jak tomu bývá u parkinsoniků.
Brzdit rozvoj Parkinsonovy nemoci v době, kdy má člověk „pouze“poruchu chování v REM spánku, je totiž vždy lepší, než ji začít řešit ve chvíli, kdy už má pacient pohybové problémy. Neurologové při svém výzkumu spolupracují s řadou zahraničních odborníků a také s kolegy z Českého vysokého učení technického, kteří jim pomocí matematické analýzy pomáhají vyhodnocovat hlasové projevy pacientů. O svých poznatcích budou referovat i na Světovém kongresu spánku, který se uskuteční v listopadu v Praze.
Češi si stále víc zkracují spánek. Nevědomky si tak zadělávají na řadu zdravotních problémů.