Migrační politika EU je impotentní.

LN V posledním rozhovoru pro Lidové noviny z dubna 2015 jste uvedl, cituji: „Teď nás drtí silný dolar, pak to ze dne na den mohou být stávky, sopky, atentáty...“Dopadají na váš byznys v letecké přepravě teroristické útoky v Evropě od Londýna přes Berlín po Barcelonu?

Teď nás pro změnu drtí slabší dolar a trochu i cena paliva, které jsme si museli na tento rok zajistit. Jinak všechna další rizika přetrvávají, včetně těch atentátů...

LN Zaznamenal jste nějaký zřejmý trend po incidentech, jako byl ten nedávný v Barceloně, co se týče počtu cestujících anebo změn cílových destinací?

Bezpečnostní riziko je dnes v některých destinacích větší, než tomu bylo před pár lety, takže ano. Vždy, když se něco stane – amám na mysli především teroristické útoky –, to dopad má. Třeba Egypt i Turecko jsou ale letos atraktivnější, než tomu bylo loni.

LN Létá naopak více cizinců sem do Prahy, která je nyní bezpečnou destinací pro turisty?

Ano, létá, Praha a Česká republika jsou nyní skutečně považovány za bezpečné destinace, což je naše devíza, kterou se dnes v Evropě ne každý může pochlubit. Ostatně každý Pražan to dnes po- lování migrantů s různou motivací; samozřejmě včetně těch pravých a prověřených uprchlíků z války v Sýrii, Iráku... Co soudíte o nařízených kvótách?

Požadavek kvót vychází z naprosto mylného a utopického předpokladu, že Evropa bude schopna integrovat miliony migrantů s naprosto rozdílným sociálním, ekonomickým a etnickým zázemím. Vezměme si Německo, které jich doposud přijalo přes 1,2 milionu. V polovině minulého roku psala kancléřka Angela Merkelová třiceti největším německým korporacím, ať přijmou více uprchlíků, neboť jich do té doby z 1,1 milionů přijali 54, z toho 50 jich přijala německá pošta.

Agentura Reuters loni v listopadu zase uvedla, že z 1,1 milionu našlo zaměstnání pouze třináct procent z nich, přičemž hlavní bariérou je vzdělání, jazyk a mnohdy i chuť se učit. Cílem Německa je během následujících pěti let pracovně začlenit polovinu všech migrantů. I kdyby k tomu došlo, co bude dělat v Německu ta zbývající polovina? Má snad Německo k dispozici třeba 600 tisíc volných bytů ? Nebo je chce integrovat na ubytovnách? K jakým sociálním a jiným konfliktům to povede? A to je prosím Německo, nejvyspělejší a nejbohatší země Evropy... Co se tak asi bude dít v jiných, slabších zemích Evropy?

„Šílenci bez životních zkušeností, kteří žijí s utopickou myšlenkou rychlé integrace masy imigrantů jsou oproti mlčící většině obyvatel mnohem hlasitější,“tvrdí miliardář Jiří Šimáně, jenž varuje před důsledky neřízené migrace. Evropa ještě není ztracená, ale musí konat, míní spolumajitel leteckých společností Travel Service a ČSA.

LN Těžko říct. Ale zdá se, že se vrcholní politici EU prostě upnuli k víře, že to nějak „zvládneme“, jak motivačně říkala kancléřka Angela Merkelová...

Když se podíváte do tváří uprchlíků, kteří se vyloďují na pobřeží Itálie, Řecka či Španělska, tak uprchlíky ze Sýrie už mezi nimi skoro nenajdete. Nezodpovědná a impotentní politika EU vedená pod pláštíkem humanistických hesel dává vydělávat miliardy zločineckým skupinám a je také jedním z důvodů rozpohybování obyvatel zemí Středního východu a Afriky. A pak je tu ještě Afghánistán, Pákistán... Politický šíbr Jean-Claude Juncker a naivní Federica Mogheriniová se stali tragickými figurkami v situaci, kdy Evropě reálně hrozí ztráta identity.

LN Je velkou otázkou, do jaké míry může být společnost pestrá, „naředěná“, aby fungovala, aby táhla za jeden provaz, měla společný cíl. Mohou se dle vás příchozí muslimské komunity, ze kterých mají četní Evropané obavy, u nás plně adaptovat?

Ti vzdělaní ano nebo k tomu budou mít dost blízko, ale ti ostatní zčásti nebo vůbec. Ta poslední skupina bude, bohužel, nejpočetnější... Můj odhad je, že to bude něco kolem padesáti procent. Co to bude pro Evropu znamenat, je ve světle toho, co se již děje, naprosto jasné. V Německu – podotýkám v Německu! – už dnes existují zóny, kam se policisté ani neodváží. Vládnou tam gangy a rodiny, které mají svoji hierarchii a své soudy. Prostě žijí si svůj život, ale nikoliv v Libyi, Maroku, Afghánistánu či Somálsku... Žijí jej v Evropě bez ohledu na to, jestli se to tady někomu líbí nebo ne. Žádný apel na respektování evropských hodnot to nezmění.

LN Téma oněch no-go zones však liberální novináři často bagatelizují, píší, že nic takového neexistuje. A to ani ve švédském Malmö, kde byly hlášeny některé útoky na policisty. Vy jste žil po dlouhá léta v Africe i na Blízkém východě. Zobecňovat je sice ošidné, ale přesto: jak znáte tamní mentalitu? Co soudíte o rozličných motivacích nelegálně příchozích lidí?

Pokud pominu ty, kteří sem přicházejí přímo s úmyslem zabíjet, tak ostatní přicházejí proto, že tu hledají budoucnost a lepší zítřky. To jim nelze zazlívat. Potíž je v tom, že jejich představy jsou zmnoha důvodů zkreslené. Myslí si totiž, že Evropa se o ně postará bez toho, aniž by k tomu oni měli významně přispět. Chtějí si uchovat svůj vzorec chování, který je ovšem v mnohém pro Evropany nepřijatelný. Tito lidé pocházejí z úplně jiného etnického a sociálně-ekonomického prostředí, navíc mnohdy z prostředí silně ovlivněného náboženstvím, které již dávno přestalo hrát na starém kontinentě tak významnou roli.

Problémem je také to, že islám, který je náboženstvím převážné části uprchlíků, nese v sobě prvky netolerance a pro moderní evropské společnosti představuje naprosto cizorodý prvek. A to pochopitelně nemluvím o džihádu mečem, který dnes podporuje řada imámů působících v Evropě.

LN Filozof a geolog Jiří Krupička napsal zajímavou knihu Flagelantská civilizace (1999), kde předestřel výklad, že se neustále viníme za všechno zlo světa, kajeme se a snažíme se těm druhým zavděčit… Je to tak? Cítíme jako ti „bílí muži“vinu za hříchy z koloniálních dob?

Ano, myslím, že ten proces nesení si historické viny v sobě stále přežívá. Podívejte se na Ameriku, která se přes tento problém nedokázala přenést za 200 let. Bylo by však načase si říci, že lidské a životní neúspěchy již není možné omlouvat tím, co se stalo před tolika lety. Nejde to zkrátka činit donekonečna. Je třeba také vidět a ocenit přínos civilizace pro ty, kteří zažili i ty minulé hříchy.

LN Jak ale máme pomáhat? Tam, kde to neštěstí přímo je?

Jistě, jediný možný způsob je pomáhat tam. Máme k tomu všechny zdroje – včetně armády –, abychom vytvořili bezpečný koridor a prostor k tomu, aby lidé nemuseli prchat pryč. Můžeme tam postavit školy, nemocnice i další facilities ( zařízení - pozn. red). Bude to stát rozhodně méně peněz nežli úplatky různým státům či skupinám za to, aby uprchlickou vlnu „zmírnily“. A navíc to budou finanční prostředky, které budou mnohem smysluplněji využity. Tím jsem si jist.

LN Migrační krize se vleče již pár let, ale její vyřešení není pořád na dohled. Proč? Měli bychom postupovat racionálněji?

Podívejte, evropské špičky toho zjevně nejsou schopny, bohužel, a je asi jedno, z jakého je to důvodu. Chtěl bych říci, že k tomuto „stěhování národů“nedochází vinou těch, kteří přicházejí, ale vinou těch, kteří k tomu dali podnět – míním různá dobrodružství a války na Středním východě a v Afghánistánu. A teď nečinně přihlížejí tomu, co se děje! Hranice již v podstatě neexistují a pasové kontroly na letištích jsou vlastně přežitek a k smíchu...

LN Kdo za to nese vinu? Politici? Elity? Občané? Má snad někdo odpovědnost za mrtvé po útocích v Berlíně, Paříži, Bruselu, Londýně, Turku a jinde?

Jistěže ano. Někdo přece za to musí zodpovědnost nést. Jak za ty, kteří se topí v moři, tak za ty, kteří v Evropě obrazně řečeno létají vzduchem. Pro mě je to vedení Evropské unie a politická reprezentace velkých evropských států, která nepochopila vážnost situace a myslí si, že se hesel typu „Nebojíme se!“anebo „Neporazí nás!“někdo zalekne a dá pokoj. LN Častou a férovou námitkou ovšem je, že nově příchozí jako falešní „uprchlíci“útočili zatím jenom v jednotkách případů, kdežto za většinou islamistických útoků stojí lidé až ze druhé či třetí generace příchozích. Proč jsou takhle vykořenění a tak lehce radikalizovatelní?

Chybí jim podle mě pocit štěstí a příslušnosti k nějaké entitě, která by jejich pocitům dobře rozuměla. V jejich krvi totiž stále koluje něco z krve jejich předků i pozůstatků jejich původního způsobu života, ve kterém se cítili šťastni. Ani BMW, auto, které si před smrtí koupil ten největší zloduch z útoku v Barceloně, jim tento sen o jiném životě – ovšem pochopitelně s těmi skvělými výdobytky dnešního materiálního světa – nahradit nedokáže.

Jediný možný způsob je pomáhat tam. Máme k tomu všechny zdroje – včetně armády –, abychom vytvořili bezpečný prostor k tomu, aby lidé nemuseli prchat pryč.