Londýn chtěl zvrátit dějiny, ale zasáhla čeka
PETROHRAD/PRAHA Přesně před 99 lety do budovy britského velvyslanectví v ruském Petrohradě vtrhlo komando tehdy mladičké sovětské tajné služby. Předchůdce nechvalně proslulé KGB se jmenoval VČK RSFSR – Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí, takzvaná čeka. Jestliže dnes jsou ruské tajné služby postrachem, tehdy představovaly naprostou pohromu – soustředily ve svých řadách ty nejvíce krvelačné, mstivé a často i zvrhlé osoby. Velení v čele s legendárním Felixem Dzeržinským bylo odhodláno v boji za vítězství bolševismu prolít jakékoliv množství krve.
Tak tomu bylo i 31. srpna 1918. Už samotný vstup ruské holínky na území britské diplomatic- ké mise byl v normálním státě zcela nemyslitelný. Jenže existovala informace, že Britové chystají vzpouru proti rodící se zemi dělníků a rolníků a že je ambasáda centrem imperialistického spiknutí.
Informace to nebyly liché. Britové v Petrohradě skutečně s pomocí tehdy ještě mladé MI6 připravovali akci, jež nepatřila zrovna do popisu práce diplomatů. Podle novinářů z BBC, kteří pátrali po dobových dokumentech, není dodnes ani v Británii zdaleka odtajněno vše, co se této grandiózní nepovedené tajné operace týká.
V Rusku skutečně pracovalo pro MI6 několik vyškolených důstojníků. Jedním z nich byl Sidney George Reilly, prototyp agenta 007 Jamese Bonda. Dalším britským agentem, který měl pomoci svrhnout bolševiky, byl kapitán Francis Cromie, původně vojenský atašé britské ambasády.
Britové chtěli, aby jejich rozvědčíci především pomohli bílému hnutí v odporu proti rudým. Vedle toho měli zkusit připravit palácový převrat, zlikvidovat bolševické špičky a vrátit Rusko do předrevolučního stavu. Cromie ale brzy pochopil, že na to několika byť schopným mužům nestačí síly. V červnu 1918 poslal do Londýna tajnou šifru: „Masivní vpád, totální útok – to je jediná věc, která může Rusko zachránit.“
První oddíl 176 britských vojáků byl vysazen na severu Ruska už v březnu 1918. Byly ale nutné posily. Na „totální intervenci“bylo potřeba lepší přípravy.
Mezitím Cromie i Reilly již zhotovili detailní plán, jak vyburcovat k povstání celou baltskou flotilu v Kronštadtu, kterou už tehdy kontrolovali bolševici. Cromie byl přesvědčen, že s mnoha důstojníky najde společnou řeč. Naopak britští diplomaté v Petrohradě lomili rukama a varovali centrálu v Londýně: Tahle akce nemůže skončit dobře.
V srpnu 1918 se další britské jednotky vylodily v Archangelsku. Měly pokračovat na jih a připojit se k „bílým“. Jenže na ruskou realitu nebyly připraveny. Jejich neúspěšná mise znamenala počátek konce plánů na kontrarevoluci v Rusku. Údajně existoval plán na fyzické odstranění Lenina, o kterém věděli i velvyslanci USA a Francie. Jenže kromě nich se dostaly tyto zprávy i k agentům bolševických tajných služeb.
Když byl 30. srpna 1918 v Petrohradě zavražděn Mojsej Urickij, jeden z šéfů bolševické roz- vědky (není jasné, zda šlo o součást akce MI6), události nabraly spád. Zakladatel ruských tajných služeb Dzeržinskij už měl v tu dobu od svých špionů dost informací, aby mohl zahájit protiútok. Ráno 31. srpna byla obsazena britská ambasáda v Petrohradě. Cromie padl jako jeden z prvních.
Právě britské spiknutí bylo jednou z příčin vyhlášení „rudého teroru“v září 1918. První dny ukázaly, co to má znamenat – bez soudu bylo v Petrohradě popraveno více než 700 lidí, v Moskvě 500.
Celá událost vešla do historie jako povstání velvyslanců. Příčiny jejího neúspěchu se dodnes vyučují na školách. Ta hlavní je podle všeho stále aktuální – nepochopení ruských reálií, ruského odhodlání k tvrdým řešením a neznalost ruské mentality.
Britové chtěli, aby jejich rozvědčíci pomohli bílému hnutí proti rudým. Také měli připravit palácový převrat, zlikvidovat bolševické špičky a vrátit Rusko do předrevoluční doby.