Politika už je passé
Patří mezi nejoceňovanější překladatele české literatury do angličtiny po roce 2000. Přeložil na patnáct próz, mimo jiné Jáchyma Topola, Tomáše Zmeškala, Patrika Ouředníka, Petry Hůlové nebo Josefa Jedličky. Provozuje databázi Czech Literature in English Translation, 1987–2017, podle níž zájem o současnou českou literaturu roste.
LN Právě jste přeložil Topolovu novelu Anděl. Má americký čtenář o české literatuře po roce 1989 pojem? Rezonují tady Topol, Ouředník, Ajvaz?
Vždycky váhám nad tím „americkým čtenářem“, protože Spojené státy jsou velká země a americký čtenář je různorodý. Ale ne, americký čtenář o české literatuře po roce 1989 pojem nemá. To ale neznamená, že postavení české literatury v Americe je horší, než bylo před rokem 1989, je jiné – možná dokonce lepší.
LN Jak to?
Na celonárodní úrovni jsou z české literatury známá pořád ta samá jména jako před rokem 1989. Když vyjde nový překlad Kundery, Hrabala, Havla nebo Ivana Klímy, v médiích se objeví recenze. To ale neplatí pro nový překlad Topola, Ouředníka či Ajvaze, i když mají všichni v angličtině už několik knih. To samé, pokud jde o prozaiky, kteří byli přeloženi do angličtiny po roce 1989 poprvé, jako Denemarková, Hakl, Hodrová, Hůlová, Platzová, Viewegh, Vopěnka nebo Zmeškal. Nicméně když se podíváme o úroveň níž, než je ta celonárodní, na síť menších nakladatelství, nezávislých knihkupectví, ale i kritiků a čtenářů kolem, všechno tu vypadá jinak. Dokládá to přehledová tabulka Czech Literature in English Translation, 1987–2017. LN Kolik tedy vyšlo v posledních letech českých knih v angličtině? A v jakém nákladu?
V roce 2016 dvanáct, v roce 2015 sedmnáct, v roce 2014 sedm, v roce 2013 čtyři, v roce 2012 deset. Náklady se obecně pohybují od pěti set výtisků do tří tisíc. Občas jsou i dotisky. Ten vzestupný počet vydaných titulů v posledních letech připisuji tomu, že překlady začala vydávat i česká nakladatelství. Je tedy zřejmé, že teď se vydává daleko víc české literatury v překladu do angličtiny než za starých časů. Je víc autorů, víc žánrů, víc nakladatelství. Na konci osmdesátých let to byly průměrně čtyři tituly do roka.
Česká literatura možná dneska není tolik vidět jako za dob studené války, ale americký čtenář má bezpochyby větší výběr. Navíc knihy, které jsou k mání, se už neomezují jen na ty, které jsou zajímavé hlavně z důvodů politických. S tím souvisí fakt, že román si u nás nikdo nekoupí proto, že spisovatel je z Čech, ale proto, že ho zaujme buď příběh, nebo osobnost autora.
LN Jáchym Topol posbíral řadu cen, jeho knihy byly zfilmovány, uvedeny na divadle, má překlady do skoro dvaceti jazyků, pracuje v Knihovně Václava Havla – má z toho pro amerického nakladatele něco svou váhu?
Pro každého nakladatele, kterého znám, je vždycky první otázka, jestli kniha dobře „sedne“do jejich vydavatelského programu. Pokud ano, je tu druhá otázka: jak se prodávaly autorovy předchozí tituly? Nejdůležitější z toho, co uvádíte, jsou překlady do jiných velkých jazyků, tedy francouzštiny, němčiny, někdy italštiny a španělštiny. Ale ani to není směrodatné, pokud ta kniha nebyla vyložený bestseller.
Podobně s knihami, které byly zdramatizovány nebo zfilmovány: měl-li film mezinárodní úspěch, který vydavatel by neměl o autora zájem? Jenže každý trh je jiný. Že Topol pracuje v Knihovně Václava Havla, nemělo v případě nakladatelství Dalkey Archive žádnou váhu. Pro takový malý podnik je grant na překlad od českého ministerstva kultury daleko důležitějším podnětem. LN Jste absolvent zoologie a politologie. Co vás přivedlo k překladu české literatury?
Moje tehdejší přítelkyně mi na univerzitě půjčila román Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí. Zaujal mě do té míry, že jsme pak během cesty po Evropě v roce 1987 zajeli na týden do Československa. Tentýž rok jsem se tam ještě na měsíc vrátil, abych se zúčastnil mezinárodního tábora Cestovní kanceláře mládeže. A pak jsem požádal o místo v magisterském programu „International affairs“na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a na podzim 1988 začal studovat. Šel jsem do toho s úmyslem pracovat v oboru lidských práv, ale učil tam češtinu Peter Kussi, který překládal mimo jiné Kunderu, a od něho, jak rád říkávám, jsem se nakazil překládáním. LN Vybíráte si k překladu dost náročné texty, třeba esejistiku Josefa Jedličky Kde život náš je v půli se svou poutí. Musí být pro vás překlad vždycky především výzva?
Ne vždycky. Některé knihy jsou méně náročné, ale z každého překladu se něco naučím a každá kniha je svým způsobem výzvou. Ještě jsem se nepotkal se „snadným“překladem.
Česká literatura v Americe je na tom lépe než před rokem 1989, říká americký překladatel Alex Zucker, který do angličtiny převedl knihy Jáchyma Topola, Petry Hůlové nebo Patrika Ouředníka.
LN Když se ztratíte v překladu Topola nebo Ouředníka, napíšete jim e-mail, ale jak jste zvládal Jedličku, kde jsou různé literárněteoretické nebo filozofické momenty?
Se všemi autory, kteří jsou naživu, si vyměňuji e-maily. Mám ale také své „informátory“tady v New Yorku: Ivanu Husákovou a Irenu Kovářovou. U Jedličky jsem věděl dopředu, že budu potřebovat víc podpory, takže mě Martin Janeček z nakladatelství Karolinum seznámil s textologem Jakubem Říhou, s nímž jsem se radil nad různými stránkami textu. Ty nejtvrdší oříšky jsem pak řešil s Ivanou. Pomohl mi i Rajendra Chitnis, geniální učitel české literatury na univerzitě v Bristolu, který napsal ke knize doslov. A konečně Petr Onufer: on mi projekt původně navrhl, spojil mě s nakladatelstvím a poslední verzi překladu přečetl snad dvakrát.
LN Máte přehled o svých kolezích překladatelích z češtiny?
Díky databázi vím přesně, kdo přeložil co. V próze i poezii je překladatelů zhruba stejně, vždycky kolem půl tuctu. Ale jmenovat nechci, protože i ti, kdo neprodukují tolik knih, mohou hrát významnou roli, protože překládají klíčová díla. Chci ale zdůraznit, že na překlady mají vydavatelé stejný, ne-li větší vliv než překladatelé. Já jsem přeložil čtrnáct knih a jen se čtyřmi jsem přišel sám, zbytek mi nabídl nakladatel. Velmi důležitou roli hrají také agenti, hlavně Edgar de Bruin, který prodal nakladateli autorská práva na polovinu z těch čtrnácti knih, které jsem přeložil. Zkrátka je kolem toho překládání české literatury do angličtiny celý ekosystém.
Autor je literární a výtvarný kritik, zaměstnanec oddělení literatury a knihoven MK ČR