Datel, kronikář Semaforu

Fakt, že jedna z televizí právě reprízuje populární sci-fi seriál Jindřicha Poláka Návštěvníci, způsobil, že zprávy o smrti Jiřího Datla Novotného (8. 4. 1944 – 28. 8. 2017) akcentují právě jeho účinkování v jedné z hlavních rolí. Herec, pupeční šňůrou spojený s divadlem Semafor, však byl i dokumentaristou, autorem knih, scenáristou a režisérem.

Koncem šedesátých let toužil hrát v Semaforu, než se však postavil na jeviště, začínal jako tajemník Jiřího Suchého a tiskový mluvčí divadla – teprve ve slavné Kytici, v níž po Jiřím Helekalovi převzal roli Umrlce, prokázal jednoznačný komediální talent a od té doby se uplatnil jako herec a zpěvák ve většině dalších her, jako byly Čarodějky, Člověk z půdy nebo Smutek bláznivých panen. Výborný byl ve Vetešníkovi, v němž dostal vedle Suchého s Molavcovou hlavní, zápornou roli.

I když jeho angažmá v roce 1997 skončilo, srdcem zůstal Semaforu věrný. Kritickým okem zhlédl každou novinkou a z jeho někdy i sarkastických poznámek čišela pokračující náklonnost k mateřské scéně, především jistě k Jiřímu Suchému. Několikrát se pak na prknech, která důvěrně znal, uplatnil jako režisér ( Pět strun, Patero důvodů pro voo doo). Skvěle se také zhostil režie Kytice, kterou inscenoval se studenty konzervatoře – originálně, ale s pochopením původní verze.

Svým způsobem byl kronikářem semaforských témat – zpracoval je v šestidílném televizním seriálu Semafor i v knížkách Semafor ve stávce, Ďábel z Vinohrad nebo Závidím – vzpomínka na Jiřího Grossmanna.

Poslední „Datlova“léta poznamenala nemoc a jistá izolace – v pondělí třetímu ataku mozkové mrtvice nakonec podlehl. Bylo mu 73 let.