Jih proti Severu, druhý díl
Když se nějaká společnost rozhodne někomu postavit sochu, tímto krokem si přeje symbolizovat a deklarovat, že myšlenky a činy dané osobnosti nějakým způsobem přispěly k dlouhodobému blahu celku, chceme-li, národa. Když ale vidíme, že kolem starých historických symbolů, kam jednoznačně patří sochy na veřejnosti, vznikají vážné, dokonce krvavé konflikty, je evidentní, že daná společnost nebyla dodnes schopna zpracovat tu či onu část vlastních dějin, že v zemi v pohledu na různé události neexistuje konsenzus ani po uplynutí více než sto padesáti let. Nebo ten konsenzus byl jednoduše falešný (zametání problémů pod koberec), avšak politicky nebylo korektní ho zpochybňovat. Mohli bychom argumentovat tím, že by se o těchto problémech mělo opět diskutovat, což má být základem západní demokracie a záruka správných rozhodnutí, ale bourání soch, stahování filmu Jih proti Severu z kina a podobné radikální kroky už nelze nazvat pokojnou výměnou názorů.
Hnutí pro odstraňování soch různých osobností dávné historie, tento čerstvý pokus o názorovou hegemonii, stále nabírá na síle, i když jej nyní naštěstí na chvíli zastavil hurikán Harvey. Po stržení soch důstojníků armády Konfederace už přichází řada na Kryštofa Kolumba, který byl také rasista. Možná že hysterie brzy přeteče do Evropy a začnou strhávat sochy vládců a státníků z druhé poloviny 19. století jen proto, že v době války Jihu proti Severu byli na straně Konfederace. Možná že za chvíli začnou ve Francii bourat pomníky císaře Napoleona, ve Španělsku sochu (zatím ještě) národního hrdiny kastilského rytíře Rodriga Díaze de Vivara, známého spíše jako El Cid, jen proto, že zhruba před tisíci lety bojoval proti muslimům, či ve Velké Británii strhávat busty Olivera Cromwella kvůli jeho tažení vůči irským katolíkům v 17. století. V České republice by mohli strhnout jezdeckou sochu svatého Václava, protože nezrušil nevolnictví a na jeho místě by mohl stát Josef II. Dokážete si to představit? Divím se ale, že už nikdo nezaútočil v Jičíně, ve Frýdlantu či v Praze na sochu Albrechta z Valdštejna, prvního opravdového tuneláře na území České republiky.
V Evropě se nic takového prý nemůže stát, leda aktuálně kromě Ukrajiny, kde se vláda chlubí tím, že už se zbavila 1320 soch Lenina, ale to je trochu jiný příběh. Amerika už skoro rok má nového prezidenta. Jeho zvolení znamená, že v historii země začíná nová éra, a vypadá to tak, že hlavním cílem revolucionářů z města Charlottesville nejsou pomníky s jižanskými generály, ale Donald Trump. Prezident, jehož možná jediným státnickým počinem bude, že se snažil, pravda dost brutálně a možná nakonec neúspěšně, odhrnout obrovský koberec zjevně předstíraného konsenzu, pod který bylo za posledních minimálně sto let zameteno všechno, co by pomohlo odpovědět na otázku, co je vlastně Amerika. A ta špína, která vylézá ven, velmi nebezpečně opět staví proti sobě velké skupiny lidí.
Věřme, že Američané začnou diskutovat, ale zatím se děje spíše opak. Jsme svědky zrození něčeho, co ve jménu svobody, lásky a tolerance je schopno poměrně brutálních projevů intolerance. Tito lidé tvrdí, že jsou liberální, nikdo prý nemiluje svobodu víc než oni, ale jakmile se někdo odváží zformulovat trochu odlišný názor, je v médiích a na sociálních sítích okamžitě popraven, označen za rasistu, nacistu, fašistu, xenofoba a bůhví za co ještě.
Věřme, že Američané začnou diskutovat, ale zatím se děje spíše opak. Jsme svědky zrození něčeho, co ve jménu svobody, lásky a tolerance je schopno poměrně brutálních projevů intolerance. K tématu také na straně 13