Letec s koncem námořníka
vé války jej zastihl v Rusku, kde studoval na právnické fakultě charkovské univerzity. V srpnu 1916 se přihlásil do československých legií, po absolvování důstojnického kurzu se zapojil do bojů, byl dvakrát raněn, ale jako velitel jedné z rot 2. čs. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad se po uzdravení zúčastnil opět bojů – tentokrát s bolševiky o sibiřskou magistrálu.
Velitel pluku ve Kbelích
Do vlasti se vrátil jako kapitán v květnu 1920. V armádě již zůstal a v roce 1922 přešel k letectvu, kde po výcviku (včetně stáže ve Francii) skončil mezi stíhači. V kritickém roce 1938 velel v Kbelích leteckému pluku 4.
Po nacistické okupaci přešel s rodinou již v červenci 1939 do Polska a odtud do Francie a po její porážce do Anglie. V srpnu 1941 byl vyslán do Moskvy ve funkci zástupce náčelníka čs. vojenské mise v SSSR s úkolem věnovat se otázkám letectva. Po úmrtí manželky Milady se však musel kvůli svým dvěma dětem vrátit do Anglie. Spolu s ním mělo v rámci arktického konvoje QP-11 na britském křižníku Edinburgh odplout i sedm dalších českých letců, nedávno propuště- ných ze sovětské internace. Britský křižník měl do Anglie dovézt i 465 zlatých cihel o celkové hmotnosti 5,5 tuny, jimiž chtěl Sovětský svaz splácet Spojencům dodávky válečného materiálu. Do svého cíle však nikdy nedoplul. Jeho plavbu zastavil 30. dubna 1942 asi 300 kilometrů severně od Murmansku útok německých ponorek. Velitel konvoje z obavy o „zlatý“Edinburgh nařídil, aby se křižník odpojil z důvodu větší možnosti manévrování, což však nebyl příliš šťastný nápad. Nejdříve ponorka U 456 zasáhla křižník dvěma torpédy a o dva dny později se při pokusu o návrat do Mur- mansku stal křižník terčem útoku německých torpédoborců a skončil na dně moře. Většinu jeho posádky i pasažérů zachránily britské lodě. Mezi mrtvými byl však bohužel plukovník letectva Josef Berounský, který zahynul již při útoku ponorky U 456. Jedno z jejích torpéd zasáhlo totiž křižník právě v místě, kde měl plukovník kajutu…