Šíleně Kruté Obtěžování Líných Adeptů
Přestože nový školní rok začíná až po víkendu, datum prvního září jednoznačně znamená konec prázdninového času. Jako téma jazykového zastavení se proto nabízí škola.
Slovu nepochybně rozumíme všichni, ale dokážete vyjmenovat jeho možné významy? Ve Slovníku spisovné češtiny jich najdeme sedm. Nejčastěji se tak označuje instituce poskytující všeobecnou nebo odbornou výuku a výchovu – sem patří veškeré základní, střední, odborné, vysoké i mateřské školy, bez ohledu na to, který z pedagogických směrů preferují a zda jsou státní, či soukromé. Častý je i význam budova pro takovou instituci ( škola v Dobřichovicích byla oceněna v soutěži Stavba roku). V závislosti na kontextu může znamenat i žáky a zaměstnance ( na představení šla celá škola) nebo vyučování, školní povinnost ( v pondělí nám začne škola; odpoledne máme školu; tento význam je obsažen ve slovních spojeních zůstat po škole a chodit za školu, být za školou). Výrazem škola se označuje také skupina stoupenců nějakého směru, např. filozofického, uměleckého, vědeckého ( pythagorejská škola, florent- ská malířská škola). Škola může znamenat i učební metodu, soustavu ( škola hry na kytaru, klavírní škola) a přeneseně i synonymum pro školení, výchovu, získávání zkušeností ( ta brigáda byla pro něho dobrá škola; pro hráče to
JAZYKOVÉ OKÉNKO
byla tvrdá škola, ale vyplatila se).
Je všeobecně známo, že slovo škola bylo do češtiny – stejně jako do mnohých dalších jazyků – přijato prostřednictvím latiny: schola, scola. Méně se už ví, že řecké skholé, z něhož latina vychází, znamená ‚odpočinek, oddech, volná chví- le‘; popř. nověji ‚přednáška, rozhovor‘. Lidé školou povinní by asi těžko dali mezi původní a dnešní význam rovnítko. Vysvětlení tohoto posunu popsal na počátku 40. let minulého století na stránkách jazykovědného časopisu Naše řeč Vl. Šmilauer: „Pochopení se nám podstatně ulehčí, když si uvědomíme, že řecká škola nebyla zprvu nutným zlem promládež, nýbrž ušlechtilou duševní potěchou a zábavou pro ty, kdož měli dosti prázdně k tomu, aby se mohli oddávat svým duchovním sklonům. To se změnilo již v době antické, a proto už v II. stol. po Kr. měl gramatik Festus za nutné vykládat, že školy nemají své jméno podle nečinnosti a úplné prázdně, nýbrž proto, že se hochům má dostat prázdně od ostatních věcí, aby se mohli věnovat svobodným studiím.“
V jednom z nesčetných blogů autor definoval školu jako Šíleně Kruté Obtěžování Líných Adeptů. Je skvělé, že žijeme v podmínkách, v nichž skutečnost, že v určitém věku máme volno od pracovních povinností a věnujeme se sebevzdělávání, bereme jako samozřejmost, někdy i jako obtěžující nutnost.