Cukrovka ze zamoření hormony

„Některé vědecké práce dokonce spekulují, že hormonálně aktivní látky jsou jednou z příčin přispívajících k celosvětové epidemii obezity,“upozorňuje Michal Kršek, předseda České endokrinologické společnosti. Množí se totiž důkazy o tom, že hormonálně aktivní látky předurčují k obezitě už v raném věku. Faktem například je, že kouření během těhotenství vede k nárůstu váhy potomka v dospělosti.

Chemikálie, které podporují obezitu, vědci označují jako obezogeny. Zvyšují počet tukových buněk i obsah tuku v již existujících buňkách, ovlivňují počet kalorií, které tělo spálí v klidovém stavu, a narušujímechanismy řídící chuť k jídlu a pocit sytosti.

Vědci ale zatím nevědí přesně, kolik takových látek je ani jak k obezitě přispívají. Ale i kdyby se prokázalo, že mají významný vliv, pohyb a zdravá strava budou stále představovat účinný způsob, jak lze takové předurčení k tloustnutí potlačit.

Faktem ovšem je, že v bohatých i chudých státech přibývá otylých lidí, a to zejména mezi mladšími ročníky. Nadváhou už trpí přibližně desetina světové populace. Upozornila na to studie v odborném časopise New England Journal of Medicine. Podle ní se před dvěma lety mezi obézní zařadilo přes 107 milionů dětí a 603 milionů dospělých. S obezitou je přitom spojeno i zvýšené riziko cukrovky a dalších zdravotních potíží.

Vývojová okna

Nejčastěji se mluví o vlivu hormonálně aktivních látek na kvalitu mužského spermatu. „Většina jich totiž působí hlavně jako estrogeny,“vysvětluje Lucie Kolátorová Sosvorová z pražského Endokrinologického ústavu.

Nadbytek cizorodých látek, které na organismus působí stejně jako ženské hormony, totiž spermiím nesvědčí. Odborníci uvádějí, že 20 až 40 procent mladých mužů v Dánsku, Finsku, Německu, Norsku či Švédsku má počty spermií tak nízké, že to snižuje jejich plodnost.

Tyto látky působí na organismus mnoha různými způsoby a důležitou roli hraje také načasování. Existují totiž zřejmě takzvaná vývojová okna, během kterých

Hormonální aktivní látky, které mají vliv na zdraví člověka

mohou mít na organismus mnohem silnější účinek. Takovým vývojovým oknem může být třeba období, kdy je plod v děloze.

Následky vystavení organismu účinkům těchto látek se přitom opět mohou projevit až mnohem později, kdy už dávno v těle nepůsobí.

Problémem, o kterém se zatím moc neví, může být třeba kosmetika pro těhotné. „V přípravcích pro nastávající maminky jsou běžně obsaženy třeba parabeny,“upozorňuje Kolátorová. Parabeny se používají hlavně v kosmetice a farmaceutickém průmyslu, protože jejich antibakteriální účinky prodlužují trvanlivost výrobků. Jenže na druhé straně přispívají k ukládání tuků či zmíněné nedostatečnosti počtu spermií.

Nedávné výzkumy naznačují, že parabeny dokážou proniknout dovnitř placenty a mohou ovlivnit ještě nenarozeného jedince. V EU, USA a Kanadě je dnes množství parabenů v kosmetických přípravcích povoleno do 0,4 procenta obsahu v případě použití jediného parabenu a do 0,8 procenta v případě použití směsi.

Existuje také řada výrobků, které jsou označeny nápisem paraben-free, což znamená, že tyto látky neobsahují. Přesto jsou v životním prostředí prakticky všudypřítomné: ve vodě, ve vzduchu i v půdě.

Hormony z kohoutku?

Luboslav Stárka a jeho spolupracovníci z pražského Endokrinolo- gického ústavu proto upozorňují i na možné riziko kontaminace pitné vody. „Data dokumentující množství parabenů v pitné vodě v Evropě jsou poměrně kontroverzní, nicméně údaje španělských vědců ukazují koncentraci metylparabenu v pitné vodě 15 nanogramů na litr,“napsali loni ve Zdravotnických novinách.

Velkým úskalím podle nich je, že při kontaktu s chlorovanou vodou z kohoutku vznikají chlorované deriváty parabenů, které jsou pro organismy výrazně toxičtější.

Podle vyjádření Tomáše Hlouška ze Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) se ale v české pitné vodě hormonálně aktivní látky nevyskytují. „Jejich nálezy v pitné vodě se v podstatě týkají pouze pesticidních látek a výjimečně polyaromatických uhlovodíků. V absolutní většině jsou v pitné vodě zaznamenány koncentrace v souladu s hygienickým limitem,“uvedl Hlouška. Připustil však, že se nesleduje celá škála těchto látek, ale pouze ty, u kterých lze předpokládat možný výskyt.

V odpadních vodách ano

Jiný případ jsou odpadní vody. Měření množství ženského hormonu estrogenu odhalilo v roce 2002 poměrně výrazné znečištění estrogenními látkami. Vědci naměřili, že z Prahy vtéká kanalizací do centrální čističky na Císařském ostrově v Troji odpadová voda s koncentrací estrogenů v množství 466 nanogramů na litr. Po vyčištění zůstávala u tří výpustí koncentrace mezi 70 a 100 nanogramy na litr.

Ve Vltavě se ovšem tyto koncentrace naředí. Estrogeny se navíc rychle rozkládají.

Dál od čističky, v Roztokách u Prahy, byla ve Vltavě koncentrace estrogenů jen 1,3 nanogramu na litr. Problém ovšem je, že tyto látky paradoxně působí nepříznivě spíš v malých koncentracích než ve velkých dávkách.

Jejich účinky lze proto už dnes pozorovat například na rybách či racích. Jak již LN upozornily, také v českých řekách již ryby mění pohlaví. Týká se to například Labe, Vltavy, Jihlavy, Svratky nebo Tiché Orlice. I to je zřetelný důsledek toho, jak na organismy působí umělé hormony.