Německý rébus: kdo bude třetí?

BERLÍN/PRAHA Zítra večer se uskuteční jediný přímý televizní předvolební duel mezi kancléřkou Angelou Merkelovou a jejím sociálnědemokratickým vyzyvatelem Martinem Schulzem.

O prvních dvou příčkách při letošních německých parlamentních volbách je již zřejmě rozhodnuto. Obsadí je strany, které až dosud spolu v Berlíně vládly, křesťanští demokraté (CDU) a sociální demokraté (SPD).

Ale nad otázkou, kdo za nimi skončí na třetím místě, zatím visí otazník. O pozici povolební trojky zatím usilují Zelení, postkomunistická Levice a kromě nich ještě dvě strany, které až dosud ve Spolkovém sněmu zastoupeny nebyly: liberální Svobodní demokraté (FDP), kteří usilují po čtyřleté pauze o návrat do parlamentu, a euroskeptická Alternativa pro Německo (AfD), jež se tam před čtyřmi lety těsně nedostala.

Právě posledně jmenovaná strana se zdá být v současné době v čele souboje menších stran. S blížícím se termínem voleb její podpora v průzkumech roste a drží se stabilně nad 10 procenty.

Provokace přináší hlasy

Podle čísel, která včera zveřejnila veřejnoprávní stanice ARD, by pro kandidáty AfD hlasovalo jedenáct procent voličů.

Její volební lídři Alexander Gauland a Alice Weidelová se v posledních dnech také několikrát postarali o rozruch provokativními vyjádřeními.

Například Weidelová v rozhovoru pro list Passauer Neue Presse prohlásila, že Merkelová by měla být poté, co odejde z politiky, postavena před soud.

Důvodem prý je skutečnost, že stávající šéfka německé vlády vminulých letech „opakovaně porušovala německé a evropské právo“. Jako konkrétní příklad uvedla kandidátka AfD postup kancléřky při záchraně eurozóny před dvěma lety či její rozhodnutí ze září 2015 otevřít hranice, čímž do Německa přišly tisíce uprchlíků.

Druhý z volebních lídrů Alexander Gauland si v minulých dnech zase vzal na mušku státní tajemnici pro otázky integrace cizinců Aydan Özoguzovu.

O sociálnědemokratické političce, která je tureckého původu, narodila se ale již v Německu, Gauland řekl, že by měla být „zlikvidována“v turecké Anatolii.

Později se za svá slova omluvil s tím, že to bylo „asi příliš tvrdé“. Jednalo se prý o metaforu, jíž chtěl dát najevo, že politička je zcela nekompetentní.

Özoguzová předtím rozezlila Gaulanda tvrzením, že s „výjimkou jazyka není něco takového jako specifická německá kultura identifikovatelné“.

Ale i další menší strany na sebe dokázaly v posledních dnech výrazně upozornit, což se zároveň hned odrazilo i v jejich preferencích.

Cestu provokace volili i liberálové. Jejich šéf Christian Lindner před několika týdny navrhl, aby Německo zcela změnilo svůj dosavadní postoj k Rusku. Berlín by prý měl uznat stávající stav, kdy Krym je součástí Ruské federace, a netrvat již na návratu situace před jeho anexí v roce 2014.

Tím má být prý umožněno ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, aby mohl bez ztráty tváře změnit svou dosavadní politiku a znovu se sblížit se Západem.

Další straně, která stále ještě nevzdala boj o třetí příčku, Zeleným, zase pomohly aktuální problémy s dieselovými motory a skandál s dovezenými vejci, v nichž byly objeveny stopy prostředku na hubení hmyzu.

Ještě před létem přitom byli ekologisté odepisováni s tím, že jim chybí nějaké chytlavé téma. Teď naopak bodují s požadavkem, aby Německo do roku 2030 zcela zakázalo prodej aut se spalovacími motory, stejně jako voláním po zvýšení kvality potravin.

Zřejmě daleko zajímavější než duel o volební vítězství, jenž spolu svádí křesťanští a sociální demokraté, bude souboj o třetí místo. Může totiž hodně napovědět, kdo vytvoří příští německou vládu a kdo naopak skončí v opozici.

Velkou koalici nikdo nechce

Otázka, která z menších stran nakonec skončí jako třetí, bude hrát důležitou roli při vytváření příští vlády.

Pokud by se hned za CDU a SPD umístila Alternativa pro Německo, zvýšila by se pravděpodobnost, že po 24. září nebude v německém parlamentu možná jiná konstelace, než jakou představuje stávající velká koalice.

Zároveň by byla AfD hlavní opoziční stranou, což by zřejmě přispělo k jejímu dalšímu růstu.

Naopak třetí příčka pro liberály by opět o něco zvýšila pravděpodobnost, že by spolu s CDU mohli vytvořit příští vládu.