Princeznin posmrtný život
Zatímco za života Diana víc oslňovala, po smrti začala víc ovlivňovat
Krátce po půlnoci na 31. srpna 1997 narazil v pařížském podjezdu pod Place de l’Alma do jednoho ze sloupů Mercedes S280. Jel o něco málo rychleji než stovkou a nikdo uvnitř nebyl připoután. I když airbagy zafungovaly, řidič a pasažér vlevo vzadu zemřeli na místě nehody, pasažérka vpravo vzadu o čtyři hodiny později v nemocnici Pitié-Salpetri`ere.
Kdyby tou pasažérkou nebyla rozvedená manželka dědice britského trůnu princezna Diana, rozená Spencerová, dostala by se informace o nehodě maximálně do ranních televizních zpráv, a to pouze ve Francii. Jenže Diana byla už šestnáct let nejsledovanější světovou celebritou. Rekordní počet lidí, kteří v roce 1981 seděli přikováni před televizemi, aby viděli její svatbu, překonal až rekordní počet lidí přilepených v roce 1997 k obrazovkám, aby viděli její pohřeb.
Obdiv i dekonstrukce
Jak se ukázalo, zůstává stejnou celebritou i v roce 2017. Její bohatý posmrtný život se stále odvíjí a zdaleka nevypovídá jen o ní, ale také o naší době. K fascinaci a úžasu ovšem přibyla i dekonstrukce. Vedle prvotního banálního a kýčovitého obrazu krásné, těkající a něco hledající matky dvou malých chlapců, nepochopené a studeným princem Charlesem i královskou tchyní zapuzené, funguje princezna Diana také jako zručná manipulátorka, případně hysterka, nepříliš vzdělaná, víc smyslná než chytrá a přes zatraceně šlechtický původ málo královská. A vůbec není ojedinělý názor, že její příběh je jen historkou o selhání, které vynikne zejména v kontrastu s odpovědným chováním královské rodiny Windsorů v nepřetržité službě vlasti. Kladný pól ztělesňuje odpovědná královna Alžběta II., pól záporný zfamfrnělá princezna Diana, která nic nepochopila.
Nejednou zazněla ve dnech výročí princezniny smrti námitka, že Diana byla a je víc mediálním konstruktem nežli skutečnou osobností. Ano, byla a je – avšak ohlédneme-li se do dějin, musíme si připustit, že mediálními konstrukty byly a jsou mnohé historické postavy, zejména ty, jež začaly ovlivňovat život společnosti, ať už kladně, či záporně, až posmrtně. Nejsou snad stejnými konstrukty třeba dva z významných Janů našich dějin Jan Hus a Jan Nepomucký? Jistěže jsou, jen ta média byla v jejich časech jiná.
Bez rukaviček
Představme si princeznu, která pochopila a ví, že poté, co porodila dědice a pro případ nečekané nehody i náhradníka trůnu, svou hlavní úlohu už splnila. K jejím povinnostem patří především nedávat zbytečně nic najevo, přehlížet, že manžel se mnohem lépe cítí ve vztahu s jinou ženou, že vlastně má žít královskou variantu starého vtipu o Angličance dotazující se před svatbou matky, co má dělat, až po ní manžel bude chtít tu hroznou věc: „Zavři oči a mysli na Anglii!“Taková princezna by tu skoro na sto procent byla s námi.
Jenže Diana nepochopila a víc než na Anglii myslela na lidi, včetně sebe. Bourala tabu, nejen pokud šlo o dvorní mravy. V dubnu 1981 přišla do nemocnice v Middlesexu, kde se otevíralo první oddělení pro léčení AIDS v Anglii, a podala ruku pacientovi. Neměla na ní rukavičku, čímž sice porušila etiketu, avšak v době, kdy všeobecně panoval názor, že člověka s AIDS je lepší se pro jistotu nedotýkat ani metrovým klackem, zrušila barbarské stigma a význačně napomohla změně názorů veřejnosti na obávanou chorobu. Tím, že pacienty s AIDS navštěvovala často a vždycky bez rukaviček a stejně otevřeně navštěvovala pacienty s leprou a snažila se destigmatizovat i tuto chorobu, dala najevo, že pochopila něco hodně podstatného.
Stejně tak důležité bylo, když se koncem osmdesátých let zapojila do kampaně za zákaz nášlapných min. Přiznal to ve chvíli, kdy zákon o zákazu těchto min schvaloval britský parlament, i tehdejší ministr zahraničí Robin Cook.
Královna úspěšně provedla Británii druhou polovinou 20. století; princezna Diana jí vydatně pomohla převést zemi do století jedenadvacátého
She Saved the Queen
Ještě podstatnější vliv zejména na britskou společnost začala mít princezna Diana, když zemřela. Zatímco za života víc oslňovala, po smrti začala víc ovlivňovat. Napomohl jí k tomu charismatický britský premiér Tony Blair, ostatně sám z rodu celebrit, když on či jeho mediální poradci přišli s chytlavou nálepkou „princezna lidí“, která vystihla společenské nálady.
Monarchie, objektivně vzato jedna z nejcennějších institucí Spojeného království, v té době ztrácela krok s vývojem světa a tragédie v Paříži trend jen uspíšila. Dianina smrt se však stala momentem, kdy královská rodina rovněž pochopila něco velmi podstatného, a jakkoli konzervativní ze své povahy, začala se modernizovat. Alžběta II. je dnes symbolem britských hodnot i jistot víc než kdy dříve – kromě jiného proto, že princezninu zprávu světu dokázala přijmout. Královna úspěšně provedla Británii druhou polovinou dvacátého století; princezna Diana jí vydatně pomohla převést zemi do století jedenadvacátého. Anglická sloupkařka Jenni Russelová Dianinu roli vyjádřila přesně, když v New York Times text o ní nazvala Diana Saved The Queen.