Malý krok pro člověka

Osobní výběr ze světového tisku

Prázdniny skončily. Pro nás dospělé to příliš neznamená, protože vydělávání peněz žádné prázdniny nezná. V červenci a srpnu si ale častěji vybíráme dovolenou, a letní režim je tak přece jenom odlišný od zbytku roku.

To musí většina lidí v produktivním věku chodit do práce. A „chodit“je sporný výraz. Někteří se totiž jenom vozí a pohyb zanedbávají. Server BBC srovnal světové „lenochy“pěkně do řady.

Respektive američtí vědci ze Stanfordovy univerzity, kteří sestavili žebříček národů podle toho, kolik za den průměrně ujdou kroků. Počet změřili díky chytrým telefonům, které dnes u sebe nosí prakticky každý. Vzorek studie publikované v respektovaném vědeckém časopise Nature tvořilo 700 tisíc lidí, kteří používají aplikaci s názvem Argus monitorující pohybovou aktivitu.

Podle studie denně člověk v průměru udělá zhruba 4961 kroků. Pořádně se nachodí v Hongkongu, kde vědci spočítali 6880 kroků. Dobře jsou na tom i v Číně, Japonsku nebo Španělsku, kde ujdou kolem šesti tisíc kroků. Zato v Indonésii je to jen 3513 kroků a příliš se nehýbou ani lidé v USA, Spojených arabských emirátech nebo Brazílii.

Vědci navíc hodnotili 69 amerických měst podle toho, jak je snadné se po nich pohybovat pěšky. Data z telefonů ukázala, že New York nebo San Francisco jsou k pěším přátelské, v Houstonu nebo Memphisu je však auto nutností. Není překvapením, že lidé chodili více po městech, kde je to pro ně snazší.

Podle výzkumníků tak studie může pomoci urbanistům projektovat napříště města tak, aby podporovala větší fyzickou aktivitu obyvatel.

*** Americký deník The Washington Post se v anketě mezi čtenáři nesoustředí jen na chůzi, ale obecně na způsoby, jakými se lidé po celém světě do práce přepravují. SIMONA BARTOŠOVÁ Například v Šanghaji, Tokiu, Stockholmu nebo po celém Švýcarsku funguje veřejná doprava dokonale – autobusy, tramvaje, metro nebo vlaky jsou čisté a jezdí včas.

Ne všude ale mají takové štěstí. Třeba dopravu v nigerijském Lagosu jeden z účastníků ankety popsal jako „další práci, za kterou by měl člověk dostat zaplaceno“. Autobusy jsou přeplněné, protože firmy, jež je provozují, nestanovují žádná pravidla a v zácpách lidé tráví v horku a vzduchu plném zplodin i dvě hodiny. Špatný stav komunikací a vysoké ceny prý celé nepohodlí ještě umocňují.

V osmimilionové kolumbijské metropoli Bogotě, kde nemají metro, se k pomalým cestám autobusy přidává ještě nebezpečí pro ženy. Muži v nich podle čtenářky Any Aguirreové často zneužívají situace a ženy osahávají.

V kanadském Edmontonu by podle jednoho z obyvatel lidé ocenili více místa pro pěší, stejně jako cyklostezky nebo autobu- sy, jejichž síť je bídná. Hlavním způsobem, jak se pohybovat po městě, je totiž vůz. „Vládnou zde auta a řízení je svaté právo, ne výsada,“stěžuje si čtenář.

Australské Melbourne je pak svou veřejnou dopravou vyloženě nechvalně proslulé. Alespoň podle jeho obyvatelky Cary Plumové. Město trápí zastaralá železnice, nedostatek vlaků a jejich neustálá zpoždění. Jízdenky jsou navíc drahé a podle Plumové přispívají k mizérii i násilničtí revizoři.

Veřejnou dopravu v nigerijském Lagosu jeden z účastníků ankety popsal jako „další práci, za kterou by měl člověk dostat zaplaceno“.

*** Konec prázdnin však neznamená jen návrat pracujících do městské džungle, ale především dětí do školních lavic. Tam se učí nejen znalostem, neméně důležitá jsou i přátelství, která zde navážou. Jak potvrdila studie výzkumníků z univerzity ve Virginii, publikovaná v časopise Child Developement, tyto vztahy ovlivňují naše budoucí duševní zdraví.

Vědci podle televize CBS News sledovali deset let 169 jednotlivců v době mezi jejich patnáctým a pětadvacátým rokem. Každý rok se jich ptali na vztahy, kdo jsou jejich nejbližší přátelé a jak jsou na tom s úzkostí, sociálním začleněním, sebevědomím a symptomy deprese.

Výsledky ukázaly, že adolescenti, kteří v patnácti dávali před všeobecnou popularitou přednost několika pevným přátelstvím, trpěli o deset let později menší úzkostí, měli méně symptomů deprese a těšili se vyššímu sebevědomí než jejich vrstevníci, kteří byli na střední škole široce oblíbení.

„V době, kdy technologie výrazně zjednodušují tvorbu sítě povrchních přátel, by měla být prioritou investice času a energie do pěstování blízkých vztahů s několika jednotlivci,“říká Joseph Allen, profesor psychologie na univerzitě ve Virginii, jeden ze spoluautorů studie.

Takže studenti – omezte sociální sítě a travte čas s nejlepšími kamarády. Může vám to zachránit život.