Nesnažte se vyhrát nad dětmi
Limity a rituály. Dvě slova, kolem nichž se točila červnová konference vzdělávací společnosti Infra, podporovaná Asociací pedagogů základních škol. Výsledek je očekávatelný: bez pravidel se škola nedá provozovat. Nastavit je lze, vymoci hůře. Vědí to učitelé, ale i rodiče. Radit jim a připomínat, že právě start nového školního roku může být v tomto ohledu směrodatný, by bylo hloupé nošení dříví do lesa. Všichni víme, že pravidla jsou důležitá, že by jich nemělo být moc, ale že by měla být důrazně připomínána. Taky tušíme užitečnost rituálů, aspoň do té doby, než budou zesměšněny. Neměli bychom si ale namlouvat nemožné. V zápolení dospělý–dítě vždycky vyhraje dítě. Do určité dobymu můžete v lecčems zabránit, tedy zajistit, aby něco nedělalo, ale nepřinutíte je, aby něco naopak dělalo. Aby četlo, dávalo ve škole pozor, pamatovalo si, co si pamatovat má. Možná je čas si to připustit a smířit se s tím, že jediný způsob, jak naučit, je zaujmout. Kde nezabírají poučky a vzorce, mohl by možná zafungovat příběh. Kde nudí pojmy, měly by probouzet příklady ze života, přesněji z toho, co žáci už znají. Jenže česká škola je, jak známo, nastavena na fakta, schémata a pojmy. Z prostého důvodu: dají se snadněji známkovat.
kolní batoh i s pomůckami by podle nově zveřejněného doporučení odborníků ze Státního zdravotního ústavu neměl vážit více než deset až patnáct procent váhy dítěte. Jako vodítko zajímavé. Tedy pokud máte doma váhu. Ale počítejme: jestliže má prvňáček dvacet kilo (i tak drobní jsou), neměla by naplněná taška překračovat dvě, v nejhorším tři kila. Z toho ovšem kilo připadá na batoh samotný, lahev s pitím a svačina dělá dalších minimálně půl kila, často víc. Kolik asi zbývá na penál a další nezbytnosti? Přitom deset patnáct procent tělesné hmotnosti je vlastně hodně. Je to stejné, jako by šedesátikilová žena musela vláčet každý den skoro devět kilo. Představuji si to a musím říct – nic záviděníhodného.
VČesku už je údajně 140 lesních školek, z toho 37 je dokonce zapsáno v oficiálním rejstříku škol, takže v nich lze začít plnit povinnou školní docházku, která se od nynějška nespouští v šesti, ale už v pěti letech. V lese bývá zdrávo, i když je pravda, že v nich svědčí nejen lidem, ale i klíšťatům. Děti se tam prý těší, takže není vyloučeno, že lesních školek ještě přibude. Je tudíž dost pravděpodobné, že životopisy (myslím těch budoucích slavných, kteří své životopisy vydávají) už nebudou začínat, jak jsme zvyklí, větami typu „do školy jsem začal chodit na pražském Smíchově (či ve Lhotě)“, ale „do školy jsem začal chodit v hořejším lese (dolejším, Řáholci)“. Snad to nikdo nebude chápat špatně.
Není divné, že se v debatě o zvyšování veřejných výdajů pro vysoké školství vůbec nemluví o možnosti, že by si na své studium aspoň minimálně přispívali i studenti? Vysvětlení je jediné: blížící se volby.