Nikdy není pozdě

Dědečkovi mé ženy bude za pár týdnů devadesát. Nedávno mi volal, jestli bych mu nesehnal diktafon. Když vymýšlí své speciální povídky (všechna slova v nich začínají stejným písmenem), má prý spoustu nápadů, a když si je hned nezaznamená, zapomene je. Na velice slušné úrovni pracuje s počítačem, používá tablet i chytrý telefon, každý den se snaží naučit něco nového. Když někdo říká, že „starého psa novým kouskům nenaučíš“, vždycky si na něj vzpomenu.

Jistě, mozek starších lidí skutečně nedokáže absorbovat takové penzum informací a neučí se tak rychle jako mozek mladých. Jenže jak píše na webu BBC novinář David Robson, mnohé studie dokázaly, že i starší lidé si toho dokážou vtěsnat do hlavy neuvěřitelně mnoho. Stačí, aby se přestali bát vlastní chabé paměti.

Obecně přijímaná teze, že starý mozek funguje hůře, vede mnoho seniorů k tomu, že se na něj nespoléhají, ačkoli by bez problémů mohli. Ukázala to třeba jednoduchá studie, v níž nechali vědci skupinu lidí počítat sérii příkladů, přičemž některé z nich byly zadány opakovaně. Zatímco mladší „počtáři“u opakovaných úloh rovnou po paměti napsali již dříve dosažený výsledek, ti starší je raději spočítali znovu. Zcela zbytečně. Když je badatelé nutili, aby si na první výsledek vzpo- mněli, ve většině případů to dokázali. Nedůvěrou ve své schopnosti si senioři neobyčejně škodí. Ukazuje se, že když dokážou překonat strach z nedokonalosti vlastní paměti a vrhnou se do učení nových věcí, jejich mozek doslova omládne.

Krásně to ilustruje studie americké psycholožky Denise Parkové, která rozdělila skupinu 200 seniorů na několik skupin, přičemž každá z nich po dobu tří měsíců vykonávala patnáct hodin týdně nějakou speciální činnost. Některým zadala úkoly, které mozek tolik nezatěžují: poslouchali například vážnou hudbu nebo chodili na výlety. Jiní se naopak učili nové věci, které vyžadují neustálou pozornost a cvičí dlouhodobou paměť. Absolvovali kupříkladu kurz digitální fotografie.

Na začátku i na konci tříměsíčního experimentu se účastníci podrobili testu paměti. Pouze u těch, kteří vykonávali mozek namáhající činnost, se výsledky výrazně zlepšily. Vyššího skóre v testech dosáhly kupříkladu tři čtvrtiny babiček a dědečků učících se pracovat s digitálním fotoaparátem. Pozdější vyšetření pak naznačilo, že učení nových náročných věcí mělo dlouhodobý pozitivní dopad na části jejich mozku související s pozorností a koncentrací.

Jak ostatně ukazují i jiné studie, mozek starších lidí je schopný pozoruhodnějších výkonů, než si vědci doposud mysleli. Stačí si vzpomenout na sedmašedesátiletého Američana, který se naučil všech šedesát tisíc slov Miltonova Ztraceného ráje nazpaměť a během tří dnů je odrecitoval zkoprnělému publiku.

Tenhle příklad dědovi raději ve vlastním zájmu zmiňovat nebudu.

Nedůvěrou ve své schopnosti si senioři neobyčejně škodí. Ukazuje se, že když dokážou překonat strach z nedokonalosti vlastní paměti a vrhnou se do učení nových věcí, jejich mozek doslova omládne.