Kupujte jen umění, které se vám líbí
Vladimír Rösel
LN Jak jste se dostal k tomu, že lidem pomáháte s nákupem, prodejem či správou uměleckých děl?
Do týmu privátního bankovnictví UniCredit Bank jsem přišel jako investiční bankéř před dvěma lety, kromě jiného se zkušenostmi v oblasti uměleckých sbírek. Než jsem tam nastoupil, přes 35 let jsem se o umění zajímal, dva roky jsem také působil jako generální ředitel Národní galerie v Praze. Služba Art Banking, kterou poskytujeme jako jediná banka na trhu, funguje od roku 2007 a aktivity spojené s uměním vede kunsthistorička Marina Votrubová. Skupina UniCredit má jednu z největších korporátních uměleckých sbírek na světě.
LN Kdo takové služby využívá?
Je určena pro klienty privátního bankovnictví, kteří mají finanční aktiva minimálně deset milionů korun. A předpokládáme, že jsou aktivními investory. Investice do umění by neměly tvořit více než deset procent bohatství.
LN Proč lidé investují do umění?
Umění je kromě jiného vztahová a emoční investice. Dává vám určitou důstojnost a status. Uměním vlastně říkáte: Mám takový majetek, a nadto vlastním ještě umění.
LN Co konkrétně nabízíte?
Klient třeba získá v dědictví uměleckou sbírku, u níž neví nejen jak určit její hodnotu, ale často ani netuší, jak s ní naložit. Jako privátní bankéři ho můžeme nasměrovat, kde umělecké dílo prodat, kde si ho v případě potřeby nechat ocenit, kde zjistit jeho původ... Nebo když potřebuje zajistit volné zdroje, tak aby nemusel sbírku či jiné investice prodávat, jsme schopni mu zaranžovat nebankovní půjčku zajištěnou právě uměleckou sbírkou.
Když klient umělecké dílo kupuje, jsme schopnimu, obrazně řečeno, otevřít oči v jeho rozhodování. Popsat, na jaké umělecké dílo se vlastně dívá, co případně vlastní, jak trh s uměním funguje. Představujeme klientům možnosti a s nimi případně spojená rizika.
LNMá smysl investovat do umění, když k němu člověk nemá vztah?
Když je na trhu hodně likvidity a investoři hledají, do čeho volné prostředky investovat, protože výnosnost je relativně nízká, umění se nabízí jako alternativní investice. Zhodnocení zde může dosahovat nadprůměrných výsledků.
LN To je ale velká spekulace...
Říká se, že u umělce se většinou do deseti let ukáže, jestli se z jeho díla stane investiční aktivum, nebo jestli to bude zmařená investice.
LN Co o tom rozhoduje?
Ve své podstatě branding umělce. Tedy jakou značku je schopen buď on sám, nebo prostřednictvím galeristy na trhu s uměním vybudovat. Historicky známý proces se ale změnil v 60. letech minulého století. Díky pop-artu jste najednoumohli zhodnotit umělecké dílo z koruny na sto během velmi krátké doby. LN Existuje nějaká obecná poučka pro investování do umění?
Obecná poučka by zněla: kupujte si jen to, co se vám líbí. Raději se na dílo zajděte třikrát čtyřikrát podívat, abyste si uvědomili, jestli se na něj vůbec budete chtít doma dívat dalších deset let. Vždy se snažíme, aby naši klienti kupovali umění jako sběratelé, ne nutně jenom jako investoři.
LN Půjčují banky na nákup uměleckých děl?
Objem půjček zajištěných uměním představuje ve světě asi dvacet miliard dolarů. Ale jen pětina je přímo od bank. Většinu úvěrů zajištěných uměleckými sbírkami poskytují specializované nebankovní společnosti. Pro zajímavost, standardně se půjčuje zhruba do 70 procent hodnoty uměleckého díla. Pokud vím, v Česku tuto službu nikdo nenabízí. Ve skupině UniCredit jsou takové půjčky poskytované přímo bankou jen v Itálii. Pro klienty u nás a na Slovensku jsme schopni zajistit půjčku u vybraných specializovaných zahraničních institucí. Nejde ale o spotřebitelské úvěry, minimální částka takové půjčky je deset milionů korun.
Nyní dvaapadesátiletý investiční bankéř vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Má za sebou 25 let profesních zkušeností v investičním bankovnictví jak doma, tak v zahraničí. V letech 2011 až 2013 byl generálním ředitelem Národní galerie v Praze. V UniCredit Private Banking má na starosti správu individuálních klientských aktiv – přímých investic v podnikání a alternativních investic, mimo jiné uměleckých sbírek.
LN Investujete sám do umění?
Neinvestuji. Existují ale klienti, kteří si kupují čtvrtý, či dokonce pátý dům, aby tam mohli umělecká díla nejen vystavit, ale také uskladnit. Byl jsem u zahraničního klienta, který má byt 7+1 s kuchyňkou, kde si uvaří kávu a pak chodí po místnostech doslova vytapetovaných obrazy. Tam si sedne na židli a kochá se nebo přemýšlí o doplnění sbírky. To je klasický sběratel.
LN Jaký převažuje typ klientů? Takoví, kteří si dílo užívají sami, nebo ti, kteří je půjčují na výstavy?
Často je rozhodující, kde se dílo nacházelo, tedy kdo ho měl ve sbírce, jaká je jeho provenience. Mnohdy můžete zaplatit za dílo více jen proto, že to vlastnil někdo uznávaný či známý.
Je několik skupin sběratelů. Jednak ti, kteří díla jen hromadí. Pak jsou takoví, kteří je cíleně kupují a prodávají, formují tím svou sbírku. Pak je skupina lidí, kteří chtějí něčeho dosáhnout, třeba sociálního postavení. Další žijí v anonymitě a pak jsou ti, kteří se svou sbírkou vystupují navenek. U nás nebývá zvykem, že by se příliš veřejně vědělo, kdo dílo či sbírku vlastní.
Pak je tu ještě skupina sběratelů, kteří dílo nekupují jenom proto, že se jim líbí, ale že milují ten adrenalin, který zažívají při nákupu díla třeba na aukci nebo při jiné příležitosti. Dokonce znám sběratele, který říká, že vzrušení na aukci mu přináší více uspokojení než krásné ženy či lov divokých zvířat. I to je vášeň z umění. LN Máte mezi klienty hodně lidí, kteří investují do umění jen kvůli zisku?
Takový klient vám to neřekne. To se můžete jen dovtípit. Není to ale finanční produkt či aktivum, u kterého lze předvídat konkrétní zhodnocení. Kupovat umění má větší smysl, když se vám líbí nebo když k němu máte vztah. Pak je také možnost dát peníze do fondu kvalifikovaných investorů, který investuje do umění. Tam se často uvádí míra zhodnocení mezi šesti a deseti procenty ročně. Otázkou je, jak se fondům daří takové investice včas prodat a při tom umělecké dílo zhodnotit.
Investice do umění je pro některé lidi vášní. „Znám sběratele, který říká, že vzrušení na aukci mu přináší více uspokojení než krásné ženy,“říká privátní bankéř a bývalý šéf Národní galerie Vladimír Rösel.
LN Kde se hlavně nakupuje?
Většina obchodů, přes polovinu celkového obratu na trhu s uměním, se uskuteční v galeriích. Problém je, že ceny privátních prodejů se nepublikují. Je to trh pro „ty, kdo vědí“. Znají dílo a prodávajícího, ke kterému jsou schopni najít kupce. Jejich marže nejsou v jiných obchodních příležitostech replikovatelné. Jak se říká, „kde je tajemství, tam je také marže“.
LN Roste zájem o investování do umění u movitějších klientů?
Určitě. Je to dáno velkou likviditou na trzích a tím, jak lidé vidí, že roste cena umění. Pořád je ale důležitá i sociální část hodnoty umění, tedy že k němu musejí mít lidé vztah.