Hrdost vepsaná v oblečení
Je to pár dní, co se konal jeden z nejbarevnějších festivalů. Ne, nejde o Gay Pride, ale o Afropunk. Koná se už dvanáctým rokem a z maličké hudební akce se stala neskutečná módní událost. Hýřící barvami látek, blyštící se lehce opocenými poflitrovanými těly, korunovaná nepředstavitelně složitými účesy pohrávajícími si s africkými kořeny.
ČEKSTAJL
O ty „černé“kořeny jde především, ale je to festival svobody a rozmanitosti. Svobody vyjádřit svou osobnost prostřednictvím nadpozemských, někdy i mimozemských kreací. Stírá se tam dělení podle barvy kůže, pohlaví či sexuální orientace. Přehlídka podivuhodných modelů by se dala „hezky česky“shrnout i okřídleným: Co je to tady za klauni?
Ale jedna z účastnic bláznivého festivalu to shrnula následovně: „Viděla jsem tu spousty lidí, kteří denně chodí v oblecích a kostýmcích do kanceláří. Tady mají ve vlasech květiny nebo je mají natužené do obrovských špiček a tak dále. Tadymají možnost se bláznivě uvolnit, což normálně nemohou.“Tak se vyjádřila pro web NBC Michaela Angela Davisová, aktivistka hnutí MAD FREE. To bojuje za práva žen a právě pro Afropunk se spojilo s módní značkou Liberated People neboli „Osvobození lidé“.
A proč vám to tu vlastně povídám? Protože fotky z Afropunku mě vedly k zamyšlení, proč to proboha vždy na nějakých festivalech vypadá jako tady? Když se lidi chtějí uvolnit a zdůraznit hrdost na své kořeny, tak to dopadne jako jásavá cirkusová přehlídka? Protože jsme bez přehánění přehlédnutelní. Proto pochody homosexuálů hýří barvami, proto se na Afropunku tradice černého kontinentu a jeho dědictví předvádí v nejpřehnanější formě. Vždyť podobně extravagantní (jen v našich očích je to tradice) byly a jsou masopustní průvody.
Uvolnění a hrdost si lidstvo vpisuje zkrátka do oblečení, které působí podivuhodně. Nositel tím snad říká, že je natolik hrdý na sebe, na svou podstatu, na své kořeny či cokoliv dalšího, že dokáže unést i takovouto maškarádu.
Anebo je to úplně jinak a Čekstajl se neměl vydávat na pole filozofických úvah. Laskavý čtenář mu to snad ale jednou za 105 dílů odpustí. Autor slibuje, že příště popíše zas nějaký nešvar.
Ale zpět k ulítlostem Afropunku. Na rozdíl třeba od bláznivých gay průvodů je skutečně inspirativní nejen odvahou a hrdostí (to mají společné), ale právě i módou. Jasně že nepůjdete v banánově žluté, africkými vzory poseté róbě na pomezí županu a cirkusového šapitó běžně do práce nebo do divadla. Ale na modelech jsou použitelné prvky, které mohou šatník oživit. A taky mohou tyto výstřelky ukázat, že i třeba nezvyklé barevné kombinace jsou oku lahodné. Prostě stojí za to se za to na ty fotky mrknout, byť třeba nejste fanouškem afro stylu. Třeba vás to přiměje zkusit aspoň jednu novou barvu v převážně šedobéžovém šatníku Středoevropana.