Chci sdílet lekce géniů
důležité zařadit Monkovu genialitu do kontextu děsivých podmínek, v jakých Afroameričané v Americe žili.
Snímky také dají divákům představu o pracovním prostředí, jaké Thelonious Monk měl, o tom, jak výjimečně k hudbě přistupoval. Během představení využijeme třeba záznam, ve kterém Thelonious probírá nápady pro koncert s aranžérem Hallem Overtonem. Veškerou dokumentaci pořídil fotograf William Eugene Smith, host na zkouškách Monkova představení v Town Hall, a je velmi vzácná.
umí
LN Od premiéry In My Mind: Monk At Town Hall 1959 uběhlo deset let. Změnil se program za tu dobu?
Snažím se udržet zhruba tu samou podobu celého kusu, protože ho vnímám podobně jako divadelní představení. Samozřejmě, každý večer hrajeme skladby trochu jinak. Jde přece o jazz. Ale struktura zůstala beze změny.
LN Kdysi jste řekl, že Thelonious Monk byl „prvním pianistou, který způsobil, že jste se také chtěl stát pianistou“. Ale studoval jste také klasickou hudbu a hlásil se k hip hopu. Jaké inspirace považujete za zásadní?
Důvodem, proč mě Thelonious Monk tak silně oslovil, bylo právě to, že zněl úplně jinak než Brahms nebo Mozart, které jsem studoval jako držitel grantu Su- Jazz, hip hop a klasika.
zuki piano. Poslech Monkovy hudby mi ukázal, že s klavírem lze dělat spoustu věcí. Chtěl jsem pokračovat ve snaze pochopit sílu piana. Ale dětská studia západní klasické hudby mě pochopitelně ovlivnila také. Dala mi techniku. Hráčská technika je extrémně důležitá, právě když interpretujete tak náročnou hudbu, jako je Monkova. Jako kluk jsem zároveň s Monkem hltal i hip hop. A víte co? Ve způsobu, jakým hraje Thelonious na piano, je něco velmi podobného nasazení takových RUN-DMC.
LN Na letošním albu BANGS jste přestavil neobvyklou sestavu piano, kytara a kornet, to vše doplněné elektronikou. Jak vás ta kombinace napadla?
Šlo spíše o setkání s konkrétními lidmi než o plán. Hudbu kytaristkyMary Halvorsonové a kornetisty Rona Milese obdivuji už dlouho a napadlo mě, že půjde o nádhernou kombinaci muzikantů a nápadů. Začali jsme hrát asi před čtyřmi nebo pěti lety a nyní prostě nastala vhodná doba pro zaznamenání naší komunikace.
LN Alba si vydáváte sám, založil jste label Yes Records. Měl jste špatné zkušenosti?
Osmnáct let jsem spolupracoval s Blue Note, nejlepším labelem v jazzové historii. Umožnili mi vyprodukovat devět desek, na které jsem hrdý. Bylo to jako celoživotní práce. Ale pak prostě nastal okamžik, kdy promě bylo důležité začít realizovat vlastní hu-
LN Spolupracoval jste s řadou legendárních hudebníků, namátkouWaynem Shorterem, Charlesem Lloydem nebo Paulem Motianem. Jak vás ovlivnili?
Každý z těch muzikantů je mistr. Paul Motian byl skvělý svojí uvolněností a svobodomyslností. Zkoušení s ním zabralo jen pramálo času, ale hudba zněla mocně. Wayne Shorter mě naučil umění zkratky. Dovednosti moudře vybrat jen to podstatné a maximálně zapůsobit. A Charles Lloyd mi zase ukázal, že nadčasovosti hudby lze dosáhnout zvědavostí.
LN K jedné z vašich nejzajímavějších spoluprací patřil projekt String Theory věnovaný lidové hudbě. Zatím vyšel pouze živý záznam, neplánujete pokračování?
To by byl výborný nápad, rád bych na tomto projektu znovu pracoval! Šlo o duchovní dítko mého dobrého přítele Billa Frisella, nemohu o tom sám rozhodovat, ale doufám, že se to stane. Momentálně ovšem plánujeme nahrávku dua s Archiem Sheppem a další duo se skladatelem a saxofonistou Anthonym Braxtonem.
Autor je hudební publicista