K žebříčkům škol, díl 242.

Bylo to počátkem října 2015. Dostal jsem e-mailem „zprdung“od profesora Iva Možného, nedávno zesnulého sociologa z Masarykovy univerzity. Zač? V zásadě jen za titulek článku LN, v němž bylo: Devět českých univerzit je mezi světovou elitou. Možného, dlouholetého kritika stavu našeho vysokého školství, to rozlítilo natolik, takže jsem prý „kolem dobré univerzity nejel ani rychlíkem“. Za elitu totiž nepovažoval první globální osmistovku, nýbrž první tucet (!) – v Evropě asi jen Cambridge, Oxford a ETH Curych, abych jej citoval...

Tehdejší zpráva se týkala, samozřejmě, respektovaného univerzitního žebříčku z dílny magazínu Times Higher Education (THE), do jehož TOP 800 překvapivě pronikla hnedle devítka z 26 českých veřejných vysokých škol. S předním sociologem jsem posléze polemizoval v příloze LN, kdy jsem upozornil, že na světě je už asi 26 tisíc sledovaných vysokých škol, tudíž je otázkou, kde kdo osobně vnímá hranici „elity“– je to jen dvanáct škol anebo první dvě tři procenta na celém světě?

Anavíc: veškeré slabiny našich škol (lokálnost, slabou internacionalizaci, inbreeding čili sebeplození osazenstva, malý tlak na výkon a podobně) je zajisté zapotřebí neustále vylepšovat, ale bez diverzifikace škol a navýšení peněz je prostě první světová dvoustovka nedosažitelná.

Minulý týden vyšel další ranking THE. Do první osmistovky letos proniklo jenom pět českých univerzit: na 401. až 500. místě je Univerzita Karlova a na 501. až 600. pozici je poprvé v historii Masarykova univerzita, z čehož mají v Brně jistě radost a sluší se poblahopřát. Na 601. až 800. příčce se vyjímají další vyloženě výzkumné univerzity: VŠCHT, ČVUT a Univerzita Palackého.

Do tisícovky se ještě vměstnaly: VUT Brno, Česká zemědělská univerzita, Ostravská univerzita, Univerzita Pardubice, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Vysoká škola báňská a Západočeská univerzita.

Tedy tucet. Jen pro zajímavost: Slováci mají v téže tisícovce tři školy, Maďaři sedm, Poláci devět a Bulhaři žádnou, zato Německo 44! Jak to asi souvisí s penězi?

Minulý pátek upozornil brněnský rektor Mikuláš Bek na jeden z nejdůležitějších faktorů postavení v tomto žebříčku – a sice přepočet studentů na pedagoga. Zatímco Masarykova univerzita má v tomto sloupečku poměr 22,4 :1, tak onen „Možného tucet“je na tom zcela jinak: jmenujme Cambridge (10,9), Harvard (8,9), Stanford (7,5), Caltech (6,5) a Yale (4,3)...

„Na naší univerzitě nemáme ani tak problém s platy, jako s tímto poměrem,“říká férově Bek, k čemu by tak v Brně navýšení peněz použili. Ostatně rozpočet (veřejné) Masaryčky a (soukromého) Stanfordu je týž: kolem šesti miliard. V prvním případě v korunách, podruhé pak v dolarech.

PS: I taková Tokijská univerzita, někdejší asijská jednička, na níž jsem chvilku v roce 2009 studoval, spadla v žebříčku až na 46. příčku – nejhůře v historii.

Slabiny našich škol (lokálnost, slabou internacionalizaci, sebeplození osazenstva atd.) je jistě třeba neustále vylepšovat, ale bez diverzifikace škol a navýšení peněz je prostě první světová dvoustovka nedosažitelná