Poslední prodavač
Místa ve službách jsou ohroženější než v průmyslu
Rukulíbám, co byste si dnes přála, milostivá paní. Tuto větu si nerozlučně pojíme s představou prodavače někdy z minulého až předminulého století. Třeba tatínka rošťáka Petra Bajzy, majitele obchodu se smíšeným zbožím z Poláčkova slavného románu Bylo nás pět. Podobně si ale budeme už zanedlouho jen číst o paní pokladní sedící u kasy v supermarketu. V době nejnižší nezaměstnanosti v EU, rostoucí ekonomiky a prostředků na investice je příchod automatických pokladen, kde si zboží namarkujeme sami, nebo se nám dokonce sečte automaticky, zkrátka neodvratný.
Snad každý už dnes musel slyšet o takzvané čtvrté průmyslové revoluci a nástupu robotů do výroby. Mnozí pražští kavárenští ekonomové tak mudrují – k pochopitelné nelibosti lidí, kteří na rozdíl od nich v továrnách skutečně pracují –, co se stane s naší „montovnou“a kolik lidí přijde o práci. Mechanické ruce jsou ale v průmyslu už prakticky standard, v některých provozech je mají i dekádu a sami moc dobře vědí, co bude dál. Mnohem větší problém nás ale čeká právě ve službách, u pokladen v obchodech nebo třeba v restauracích rychlého občerstvení či v kancelářích.
První samoobslužné pokladny se objevily před pár lety a úspora je jasná – namísto deseti lidí stačí jeden, který hlídá, kde se něco pokazilo, povoluje nákup alkoholu (spíše ze zákonných důvodů) a prodává igelitové tašky, aby si je lidé nebrali bez placení. Ve fastfoodech pak stačí dvě či tři osoby na vydávání objednávek namísto zástupu usměvavých prodavačů v amerických stejnokrojích. Asi nikoho to příliš nemrzí; bezduché pípání zboží, nebo nabídka omáčky k hranolkům, to není zrovna práce snů. Otázka ale je, co budou prodavači místo toho dělat. Obchodníci sice ujišťují, že se přesunou jinam, na pozice „poradců“, a investice do automatů jsou prý hlavně pro komfort zákazníka, ale ekonomická logika je neúprosná. Nebo si připlatíte pár korun třeba za máslo, když vám ho namarkuje člověk?
Váš hamburger také brzy levněji připraví stále šikovnější robotická ruka, která nikdy nezapomene na okurku. Zanedlouho navíc přijde umělá inteligence schopná si s námi povídat; odpovídat, doporučovat jako normální prodavač, klidně i s oním proslulým „rukulíbám, milostivá“. Jan Klesla