Legenda, jež učila právníky ekonomii

Odchází soudce, který mohl dávno dosáhnout na nejvyšší příčky justice, kdyby nechtěl obchodovat s dětmi. Asi tak by zněl bulvární titulek oznamující odchod do penze nejcitovanějšího a pravděpodobně nejvlivnějšího právníka dvacátého století.

se skutečně nikdy nebál provokovat, jít proti proudu a co víc, dokonce tvrdí a je bytostně přesvědčený, že právo je veskrze praktická disciplína, která má řešit reálné problémy ze života, ne se topit v teorii. Přestože sám napsal čtyřicítku odborných a velmi vlivných knih, stovky článků

Posner Richard

a tisíce rozhodnutí a je otcem celého právněteoretického proudu. I oznámení jeho odchodu z federálního odvolacího soudu sedmého okrsku v americkém Chicagu bylo ryze pragmatické – minulý pátek 1. září prostě napsal, že po téměř 36 letech v sobotu končí.

Posner je známý dokonce už i u nás hlavně pro směr nazývaný ekonomická analýza práva, někdy překládané jako právo a ekonomie (v originále law and economics). Po vystudování prestižních fakult v Yale a na Harvardu počátkem šedesátých let nastoupil po tradičním kolečku pro nejnadanější absolventy u nejvyššího soudu na Federální komisi pro obchod (FTC), americký antimonopolní úřad. V prostředí, kde se jasně křížilo právo a čistý byznys pronikl do hloubi rozvíjejícího se nového liberálního ekonomického myšlení a začal ho logicky vy- užívat v právu. V polovině dekády se stal asistentem další americké právní legendy Thurgooda Marshalla, tehdy v pozici minist- ra spravedlnosti, a následně pracoval pro Bílý dům na regulaci telekomunikačních monopolů, tedy další ekonomické oblasti, kde právo tahá spíše za kratší konec.

Když ale v roce 1973 vydal první verzi své knihy Economic Analysis of Law, bylo už jasné, že to s využíváním ekonomických nástrojů v právu myslí vážně i mimo čistě oblasti trhu a regulace. Stal se vedle Roberta Borka jednou z klíčových postav antimonopolního práva, ale jím založená metoda v následujících dekádách pronikla přímo do hlavního proudu jurisprudence i do oblastí, jako je trestní nebo rodinné právo. Dokonce se po letitém odporu starých a zatvrzelých socialistických struktur začala před pár lety objevovat i na českých právnických fakultách.

Když Posnera v roce 1981 jmenoval prezident Ronald Reagan federálním soudcem, byl považován za politického konzervativce. Postupně ale v řadě věcí překvapil, řídil se především postoji ekonomické efektivity než ideologií. Do roku 2000 sedm let vedl svůj soud a od roku 2004 také psal velmi vlivný blog s nositelem Nobelovy ceny ekonomem Garym Beckerem, a to až do jeho smrti.

Ve jmenování soudcem Nejvyššího soudu USA, kdy se jeho jméno v roce 2005 často skloňovalo, mu zabránila nejspíš řada provokativních názorů považovaných až za ultraliberální. Například, že kupování a prodávání dětí k adopci na volném trhu by bylo lepší než současný špatný systém, podpora legalizace marihuany a LSD či jen potratů a manželství osob stejného pohlaví.

Sám ale odmítal, že by měl zájem. „Je to politický orgán, ne soud,“prohlásil v roce 2014.