Bez tebe bych nebyl, čím jsem byl
Charlotta Garriguová byla pro Masaryka manželkou, spojenkyní i kritickou partnerkou
Když Masaryk v červnu 1877 z okna lipského penzionu poprvé zahlédl Charlottu Garriguovou, zaujala ho svými klidnými gesty, vysokou postavou a jednoduchým oblečením. Brzy poznal, že má jemné chování, je hluboce věřící a vzdělaná. Jeho dojmy byly natolik silné, že o nich musel záhy napsat své přítelkyni Zdence Šemberové: „V nejnovější době seznal jsem Amerikánku Miss Charlotte Garrigue. Jak věci nyní stojí, tož vidím, že zvláštní charakter její na mě mocněji, než jsem si ze začátku myslil, působí.“
Charlotta pocházela ze světa, který Masaryk neznal a který mu pomáhala odkrývat. Vzájemně se poznávali při četbě knih a diskusích. Také Charlotta zjišťovala, že Masaryk je vzdělaný a osobně statečný muž, který se nezastaví před překážkami. V srpnu 1877 se zasnoubili a následující rok v březnu se v New Yorku vzali. Dopoledne se konal civilní sňatek na radnici, večer doma náboženský obřad. Charlotta přijala Tomášovo příjmení a on zase její. Finanční situace mladého filozofa ale byla tak špatná, že lodní lístky na cestu do Evropy musel zaplatit jeho tchán.
Manželství duší
Ve Vídni na ně čekal Masarykův dosavadní mládenecký byt, malý pokojík s předsíňkou. První léto strávili uMasarykových rodičů v Kloboukách, s nimiž Charlotta mluvila německy, už tam se ale začala učit česky. Do Masarykova života vnesla hudbu – na kloboucké faře spolu hráli na klavír a housle – a každodenní společnou četbu bible. Masaryk ji zase zasvěcoval do dějin filozofie a seznámil ji s Platónem.
Oba spolu prožívali to, co spisovatelka Elisabeth Browningová nazvala manželstvím duší. Později, kdyžMasaryk rozmlouval s Karlem Čapkem, řekl: „Celý náš život byl spoluprací.“Pod pseudonymem Lorenzo psali do revue Naše doba hudební a literární kritiky. Charlotta byla Masarykovi rádkyní i kritickou posuzovatelkou jeho práce a činů – svůj názor mu vždy řekla jasně a bez okolků. Stejně tak ale Masaryka podržela ve chvílích jeho největších bojů.
Po habilitaci v březnu 1879 Masaryk začal přednášet na vídeňské univerzitě, ale z platu soukromého docenta nemohli vyžít. Dál proto dával kondice, pokračoval v přednáškách v dámských krouž-
cích a suploval. Rodina se přitom začala rozrůstat: narodila se Alice (1879) a Herbert (1880). Narůstaly ale iMasarykovy dluhy, které se pokusil vyřešit odchodem na českou univerzitu v Praze, kde byl jmenován mimořádným profesorem.
Když se přistěhovali do Prahy, uměla
už Charlotta obstojně česky. Dále se zdokonalovala, nikdy se ale nezbavila drobných chyb. Za války si povzdychla: „Chtěla bych se vrátit k angličtině, je to přece moje mateřština. Česky psát neumím, jde to stále hůře; nikdy se mi čeština nestala běžnou, a teď to již vůbec nejde. Čtu-li nyní česky, musím si stále dá- vat pozor na koncovky slov, abych pochopila smysl. To je hroznámluvnice pro Anglosasa.“
V Praze se rodina dále rozrostla o Jana (1886) a Olgu (1891). Sbližování s českým světem nebylo nijak snadné. Podle Jana Herbena přímočarost a krajní přísnost paní Masarykové mnohé zarážely, jiné odpuzovaly, takže Masarykovi nejednou stáli v české společnosti osamoceni.
Masarykovi byli prostě jiní a bylo to zřejmé i na výchově jejich dětí. V rodině se kladl důraz na vzdělání a fyzickou zdatnost. Děti se učily jazyky – k angličtině, češtině a němčině i rusky a francouzsky. Samozřejmostí bylo pravidelné cvičení v Sokole. Olga výborně hrála tenis, Alice a Herbert milovali lyžování, Jan vynikal v bruslení. Děti navíc projevovaly umělecké nadání, ve kterém je rodiče samozřejmě podporovali.
Letní měsíce rodina pravidelně trávila na venkově, například v roce 1905 na Žabárně nedaleko Valašského Meziříčí, odkud pochází unikátní společný snímek (viz vlevo). Dlouhé výlety po okolí, koupání v Bečvě, jízdu na kolech a závody v plavání či v jízdě v neckách doplňovaly samozřejmě také politické diskuse.
T. G. M. otec: jezdil s kočárkem, vyžadoval ale disciplínu
Všechny aktivity se děly pod ochrannými křídly Charlotty, která dětem dopřávala velký díl volnosti, již sama v dětství neměla. Byla jim vždycky láskyplnou důvěrnicí, středobodem rodiny. Přestože Herbert tvrdil, že žádné dítě nemělo tak šťastné dětství jako on, nebylo jednoduché vyrůstat jako Masarykové.
Na jedné straně byl Masaryk progresivní otec: byl u porodu dcery Eleanory, jezdil s kočárkem, vařil dětem kašičku a uměl je i přebalit. Pokud ale pracoval, nesměly ho vyrušovat. Vyžadoval také disciplinu, například při stolování: „Lokty ze stolu! Jíst – nehltat! Pořádně rozkrájet!“Vysoké nároky mravní a intelektuální děti svazovaly. Reakcí pak často byl – především u Jana – vzdor.
S trochou nadsázky lze říci, že T. G. Masaryka vlastně zformovala jeho manželka. S odstupem času se jejich manželství, spojenectví a partnerství jeví jako skutečně unikátní. Masaryk si s Charlottou dotvořil svou identitu náboženskou i národnostní. O tom, že Charlotta Garriguová Masaryka výrazně ovlivnila, svědčí i jeho vlastní slova: „... bez Tebe bych nebyl, čím jsem byl.“