Není v pytli náhodou zajíc?
Názory, že máme euro přijmout co nejdříve, často postrádají smysluplnou argumentaci
Vposlední době se to u nás hemží texty, které tvrdí, že naši západní orientaci nejlépe posílí, když co nejdříve přijmeme euro.
Argumentace některých článků ale odporuje nejen dosavadní zkušenosti s EU, ale i kritickému myšlení.
Tak například Tomáš Sedláček pro Hospodářské noviny napsal: „Z klubu nikoho nevyhodíte, založíte si nový. Kdo to s Evropou myslí vážně a chce se společně s jinými národy zamýšlet, jak se sjednocovat v globálním světě, jak společně vést digitální revoluci, jak udělat Evropu bohatší a bezpečnější, ať se přidá do spolku zemí, které si chtějí navzájem pomáhat a radit se spolu. To ale nemůže platit pro národ, který nechce euro…“
EU se až dosud moc nezabývala tím, „jak se sjednocovat v globálním světě a jak společně vést digitální revoluci“. Ano, jistě bychom si to v ideálním světě všichni přáli. Na společné plány jsou ale také potřeba společné peníze. EU se však před několika lety rozhodla pro snížení už tak malého společného rozpočtu. Heslem doby byla Německem ražená finanční přísnost.
EU má výjimečnou schopnost být sebezahleděná, zahlcovat se problémy. V příštích letech se budou intenzivně řešit témata jako brexit, italské banky, oddlužení Řecka, migrace, budoucnost bankovní unie, asi trochu společná obrana a Turecko. Bude řízení s Polskem, možná i s Maďarskem apod. Taky by se mi líbilo, kdyby se EU soustředila především na svou budoucí pozici v globálním světě a digitální revoluci. Dosud tomu tak ale nebylo. To se najednou všichni chytnou za ruce a začnou (hlavně bez nás) budovat radostné zítřky?
Co se týče zapojení do globálního světa, pak je realitou, že Evropa (a především Německo a Francie) například ztrácí zájem o atlantickou investiční a obchodní dohodu TTIP a to ještě mnohem rychleji než Trumpova administrativa. Řešil nový francouzský prezident Macron na nedávném setkání s námi, Rakušany a Slováky v Salcburku globalizaci a digitální revoluci? Nikoliv – diskutoval o mzdách vysílaných pracovníků a řidičů kamionů, což je čistě politická a ekonomicky marginální záležitost. Nový francouzský prezident žádá ekonomicky chránit Evropumožná ještě silněji než kterýkoli francouzský prezident předtím.
Zatím nic nevíme
Jiří Pehe ve svém komentáři s názvem Proč ten rezignovaný pohled z periférie? mimo jiné uvedl: „Zdá se ale, že země, jako jsou baltické státy nebo Slovensko, které přijaly euro (a mají tedy k tvrdému integračnímu jádru už proto o krok blíže než my), mají ve světle připravované reformy eurozóny lepší šance vyrovnat se postupně ekonomicky evropskému západu. Primárním cílem vytvoření tvrdého jádra okolo eurozóny totiž není trestat země, které se k eurozóně zatím nepřipojily, ale snížit v rámci společné měnové oblasti rozdíly v ekonomické výkonnosti s využitím společného rozpočtu, zárodků společné fiskální politiky i nových, pružnějšíchmechanismů společného rozhodování. Tedy zintenzivnit v rámci eurozóny princip ekonomické solidarity, který se skrze strukturální fondy uplatňuje v EU jako celku už nyní.“
Za prvé, když se něco „ zdá“, tak to neznamená vůbec nic a nemá smysl o tom psát. Ví snad někdo, jaká se chystá reforma eurozóny? V poslední době lze zaznamenat, že se méně mluví o dokončení bankovní unie a o společném pojištění vkladů a více o nějakém společném fondu na pojištění v nezaměstnanosti. Možná bude nějaký společný evropský ministr financí, ale možná nebude mít žádný svůj rozpočet. Němci se tváří, že dovolí jen přejmenování záchranného valu ESM na Evropský měnový fond. EMF po vzoru MMF bude ale ten nejpřísnější věřitel, patrně se pouze v rámci měnové unie posílí automatismy, rigidita a sankce.
Nesmírně záleží na tom, jak dopadnou německé volby, jaké bude složení Bundestagu, který má slovo ve finančních věcech eurozóny. Budou-li ve vládě liberálové z FDP, eurozóna se způsobem, který by si přála Francie, reformovat nebude. Pokud bude ve vládě SPD, může to být pro Francouze trochu lepší. Nezapomínejme ale, že větší finanční angažmá Německa v eurozóně vyžaduje změnu německé ústavy apod.
Nevíme zkrátka nic. Možná se změní jen fasáda eurozóny, možná se něco málo změní k lepšímu, eurozóna se ale může „ reformovat“také špatně, třeba směrem k daňové harmonizaci. Je tedy vcelku logické počkat si na to, co se během příštích měsíců domluví. Jinak je to jako kupovat zajíce v pytli. Měli jsme být asi dávno uvnitř pytle, abychom tu debatu ovlivnili, jenže nejsme.
Když píše Jiří Pehe o solidaritě, jakou má na mysli? Solidaritu k francouzským nezaměstnaným, k italským bankám nebo ke společným investicím do infrastruktury? To je přece rozdíl.
Nepropadejme hysterii. Většina relevantních politických sil v ČR se hlásí k Západu a v eurozóně není například ani Dánsko či Švédsko. Osobně jsem asi více znepokojen představami německé SPD o odzbrojení (když už Tomáš Sedláček píše o bezpečnější Evropě) než českou politickou scénou.