Naše paní Angela
Dotazovat se v sociologickém průzkumu na otázky nesouvisející s tématem bývá ošemetné. Leckdy to šetření oživí, častěji to ale přinese vykolejené výsledky, které vyvolají další otazníky. Podobný kousek se minulý týden povedl maďarskému think tanku Nézőpont Intézet, který do svého průzkumu v zemích visegrádské čtyřky zařadil zdánlivě úsměvnou otázku – který kandidát na post německého kancléře by vaší zemi prospěl více: Angela Merkelová, nebo Martin Schulz?
Sociologové se nestačili divit. V Polsku, které má na paškálu tu nedostatečnou solidaritu v migračních otázkách, tu náběh k autoritářství, by dvě třetiny respondentů volily Merkelovou. Tedy kancléřku, která je zosobněním kritiky polské vlády. A kde má žena s pověstí „Mutti“všech imigrantů vůbec nejnižší podporu?
Překvapivě ne vMaďarsku, které od počátku argumentuje, že migrace je německý, nikoliv evropský problém. Zemí z visegrádské čtyřky, kde je kancléřka v oblibě vůbec nejméně (36 procent), je Česko. A nejen to. Téměř polovina Čechů by svůj hlas dala raději Schulzovi. V žádné jiné dotazované zemi střední a východní Evropy kandidát sociální demokracie takovou podporu nemá.
Pro toho, kdo alespoň zpovzdálí sledu- je názory bývalého šéfa Evropského parlamentu, to musí být paradox. Jak může být v takové oblibě poněkud nerudný unijní byrokrat, který se nikdy netajil tím, že právě země jako Česko evropský projekt nikdy nepochopily? A notabene „vítač“, proti jehož názorům na přerozdělování uprchlíků po Evropě je ještě Merkelová ochránkyní národních hodnot?
Příklon k Merkelové by se dal celkem racionálně vysvětlit v Polsku a Maďarsku. Jsou-li Poláci pro kancléřku potížisté, s nimiž to myslí dobře, pro Schulze je současná polská vláda „pučistická“a silně inspirovaná myšlenkovými pochody Kremlu. Racio hraje roli i v tom, že Merkelová s drobným náskokem v oblibě vede v Maďarsku. Tamní premiér Viktor Orbán nepatří mezi Angeliny oblíbence, na druhou stranu je pravidelným hostem na sněmech bavorských křesťanských socialistů (CSU), kteří zůstávají jedním z pilířů kancléřčina majestátu.
V Česku si s rozumem nevystačíme. Možná proto, že k Merkelové máme vztah téměř intimní. Není to pro nás politička sousední země, je to naše paní Angela. Právě proto nás rmoutí, jak nechápe, že naši tradiční kulturu zahubí nájezdy mladých vilných muslimů. A tak natruc volíme Schulze, který si žádný rodičovský vztah k Čechům nevypěstoval. A doufáme v mateřský cit, který projeví vůči zlobivému dítěti.
Jakže to píše František Halas o Boženě Němcové ve sbírce, jejíž název si dovolila dnešní Depeše parafrázovat? „Když vám drápky vrásek stáhly čelo k hněvu, sahala jste v kapsář dobrot po úsměvu.“
Téměř polovina Čechů by svůj hlas dala raději Schulzovi. Jak může být v takové oblibě poněkud nerudný unijní byrokrat, který se nikdy netajil tím, že právě země jako Česko evropský projekt nikdy nepochopily?