Logiku v tom nehledej
Pokud si někdo myslí, že v životě není nic jednoduššího než řídit se zdravým selským rozumem, měl by si přečíst sousední článek na této stránce. Protože ve vzdělávání to rozhodně neplatí. Všichni dobře víme, že ve škole se učí nikoliv tak, aby se děti dozvěděly, jak funguje svět a abychom je získali pro jeho další zkoumání a vylepšování, ale tak, jak je zvykem. A zvykem je přistupovat k žákům pokud možno co nejdříve jako k budoucím inženýrům, doktorům, vědcům. Ve všech předmětech. Než jim ukážeme, na co všechno lze použít například zkumavku, nutíme jim přesnou definici, co je zkumavka. A běda, když ji nezopakují přesně. Místo toho, abychom je učili používat jazyk co nejefektivněji, nejrozmanitěji a snad i nejkrásněji, snažíme se je nachytat na rozdílu mezi vedlejší větou přívlastkovou a doplňkovou. A testovací instituce placené z našich daní to podporují. Někteří pedagogové to ospravedlňují tvrzením, že škola tímto způsobem učí děti logice. Myslím ale, že už jsme v tomto sloupku někdy citovali (ze života) školáka, který vysvětloval mladšímu bratrovi, proč se cosi musí naučit: Nehledej v tom logiku. To je prostě škola!
Odboráři, ale i rektoři vysokých škol rádi používají grafy, z nichž vyplývá, jak mizerně se umísťuje Česká republika v mezinárodním srovnání výdajů na jednoho studenta. Jenom bývá důležité se jich hned zeptat, jestli srovnávají jen veřejné výdaje, nebo veškeré finanční prostředky. Velmi často jde o druhý případ. Pak je ovšem logické, že peníze, které dostane prestižní britská univerzita na jednoho vysokoškoláka, jsou násobně větší než ty, kterémá k dispozici Univerzita Karlova nebo třeba Masarykova. Vždyť britský student zaplatí za rok studia až devět tisíc liber (tedy asi čtvrt milionu korun) ze svého. Jistě, ani ve veřejných dotacích nejsme mezi těmi štědřejšími, ale například rektor Masarykovy univerzity na přímý dotaz odpověděl, že nejhůř jsou na tom na jejich škole učitelé sportovních studií, kteří berou průměrně jen těsně nad čtyřicet tisíc měsíčně. Ne každému se to asi zdá ostudně nízká suma.
Ta zpráva mohla někoho zmást: V Polsku se učitelé, ale i rodiče bouří, protože tam ruší gymnázia. Je dobré vědět, že polské gimnazium (ano, oni to píší s měkkým i) není totéž co české gymnázium. Toto označení tam nesl druhý stupeň základní školy, oddělený koncem devadesátých let od prvního. Žáci chodili šest let do základky a tři roky na gimnazium, ale pořád to byla povinná školní docházka pro všechny. To, co známe pod pojmem „gymnázium“my, se u nich nazývá lyceem. Důvodem oddělení prvního a druhého stupně základní školy byla nejspíš snaha o jakési postrčení dvanácti, třináctiletých dětí k dospělejšímu přístupu ve vzdělávání. Pravděpodobně efektivní, protože Poláci v mezinárodních srovnáváních poskočili nahoru. Teď tedy se věci vracejí zpět, bude jednotná osmiletka aměnit se mají i osnovy. Možná o to ale právě jde. Dostat do nich více vlasteneckých témat.