SPOLEČNOST A DOBA: JAK SE ŽILO NA SKLONKU MONARCHIE A ZA ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY

Masarykova Sebevražda je právem pokládána za první českou sociologickou monografii. A dočkala se i mezinárodního ohlasu jako jedna z prvních analýz tohoto jevu. Sledovat nárůst počtu sebevrahů a rozdíly mezi jednotlivými státy Masarykovi umožnila tzv. morální statistika, rozvíjející se od počátku 19. století. Tento přístup usiloval o postižení a následnou prevenci kriminálních činů – mezi ty tehdy dobrovolný odchod ze života patřil.

Stejně důležité jako postoje soudních úředníků však bylo teoretické stanovisko francouzského filosofa Augusta Comta, zakladatele a klasika sociologie. Dal této vědě nejen název, ale do vínku i přesvědčení, že poznání zákonitostí společenského vývoje umožní společnost řídit kvalifikovaně. Sociologie se podle něj měla stát základem politiky.

Ve výskytu sebevražednosti hrají určitou roli i přírodní faktory, například ve Skandinávii delší noci, Masaryk ale ukázal na srovnání statistických údajů z různých zemí, že důležitější jsou faktory společenské. Prokázal také, že muži si berou život častěji než ženy, staří lidé častěji než mladí, svobodní a ovdovělí častěji než sezdaní, obyvatelé měst více než venkované atd.

Masarykovo nakládání se statistickými daty bylo sice později kritizováno, socio- logie se však díky němu prosadila v českém prostředí. A to právě v podobě blízké Comtovi, který chtěl vědecky – slovy T. G. M. „realisticky“– řídit společnost.

Ne náboženství, ale míra integrace

Naopak světová sociologie Comtův přístup opustila a vydala se cestou empirického a čistě akademického poznání. Jedním z protagonistů této cesty byl jiný Francouz, Émile Durkheim, který se rovněž věnoval studiu sebevraždy. Zatímco Masaryk tvrdil, že za nárůst sebevražd může fakt, že lidé opouštějí náboženství jako takové, Durkheim se o šestnáct let později k problému postavil jinak. Ukázal rozdíly v sebevražednosti mezi jednotlivými vyznáními a vysvětlil je různou mírou sociální integrace sebevrahů. A došel k závěru, že náboženství je jen jeden zmnoha sociálních jevů, které mohou rozhodnutí o dobrovolném odchodu z tohoto světa ovlivnit. Zatímco Masaryk je přičítal v posledku jednotlivcům, Durkheim tvrdil jednoznačně, že je často důsledkem jejich postavení ve společnosti.

Durkheimův metodologicky přesný přístup se stal jedním ze základních stavebních kamenů moderní sociologie. Masaryk však rozvinul její jinou, neméně důležitou stránku: porozumění aktuálním společenským problémům a upřímnou snahu o jejich řešení.