Odboráři v divadle, to je noční můra

Kdo by si nepamatoval skvělý film Istvána Szabóa Setkání s Venuší z roku 1991. Pojednává o maďarském dirigentovi přijíždějícím do pařížské opery nastudovat Wagnerova Tannhäusera. V divadle se setkává s jinými poměry, než na jaké byl jako „socialistický“umělec zvyklý, především v něm mají velkou moc odbory. Vznikají absurdní a především kontraproduktivní situace, z nichž vyplývá, že odborářům je v zásadě ukradené, co ze zkoušek vyleze, hlavně aby tvůrce nepřetáhl ani ominutu. Jakmile „zazvoní“, nechávají všeho být a režisér si může rvát vlasy z hlavy, že se mu právě v té či oné scéně něco podařilo a potřebuje ji zafixovat. Prostě mají své nároky a ty jim nikdo nebude brát.

Jistě si nikdo nepřeje, aby hudebníci a sbory „padali na hubu“a neměli zastání, ale divadlo nikdy nebude fabrika, kde se osm hodin sekají cvičky u pásu. Jak říkal Teige, kdyby umění uměl každý, přestalo by být uměním. A tak pochopitelně na umělce dramatické i jiné neplatí stejná měřítka jako na slečnu z pošty. Především v umění neexistuje žádná definitiva pod penzí, nikdo tam nemůže mít zaručenou budoucnost. Je to kruté, ale když se herec, tanečník nebo hudebník nevyvíjí nebo, nedej bože, jeho talent zplaněl, nemůže čekat, že si ho někdo bude držet. A mělo by to být tak, že si to žádné odbory nebudou moct vydupat.

V českém divadle odjakživa panovaly vcelku liberální poměry, žádné kastovnictví se tu nepěstovalo, technikář nebo herec, všichni jsou u divadla. Zato třeba v Rusku, panečku, tam bývalo v divadlech pěkné samoděržaví, tam si proti řediteli netroufl nikdo ani pípnout, a že by si kulisáci sedli ke stolu, kde dlí hvězda souboru, nepřipadalo v úvahu. A byly i opačné extrémy: když Alfréd Radok utekl z komunistického Československa, trpěl pak v sedmdesátých letech ve švédském divadle jako zvíře pod knutou odborářů a levičáků. Ti žvanili do všeho, aniž tomu rozuměli, a de facto vládli divadlem. Až takové moresy se v českém divadle neuchytily, ale jak se zdá, nemáme k nim daleko – devět odborových organizací v jednom divadle, i když je toNárodní, to je vážně nenormální.